Ve dvanáctém čísle naleznete rozhovor s básníkem Vojtěchem Vackem, kterého spolu s Annou Sedlmajerovou považuji za nejzajímavějšího básníka nejmladší básnické generace.

Zakouším konfrontaci se svými chybami, omyly, špatným odhadem lidí i situací. Ta vratkost mě vyvádí z míry. Zjišťuji, že to nejtěžší na odcházení není ani tak to, že nahlížím do zrcadla skutečnosti a nacházím tu i tam kazy, ale fakt, že už nemám čas je napravit.