Lidé
(1981)
debutovala rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem (2007). V roce 2012 vydala novelu Nícení (Fra), za niž byla nominována na ceny Česká kniha a Cena Josefa Škvoreckého. Její povídková sbírka Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Host), která vyšla také v polštině a ve slovinštině, byla nominována na cenu Magnesia Litera za rok 2017. Své texty publikovala v českých i zahraničních literárních časopisech a povídkových antologiích Město mezi zelenými kopci (Listen, 2018) a Rodinné příběhy (tamtéž, 2019). V roce 2019 natočila radiodokument Mandala aktivismu. Stále pracuje na románu Otálení. Ale dělá i jiné věci.
Ve dvoře venčil jezevčíka spořádaný občan. „Kahudóóó!“ zařvala jsem radostně, on se však zděšeně rozhlédl a přiložil ukazovák na ústa. Zde, v domě U Vody, byl tento démony zmítaný titán české literatury, košatý vypravěč a neuvěřitelně sečtělý, až geniální vizionář, kterého občas olízne i jízlivý jazyk paranoie, za obyčejného Petra Kratochvíla.
V situaci, kdy Evropa prochází a bude procházet rozsáhlými společenskými změnami, tahle cenzura ještě urychlí už teď probíhající banalizaci literatury a ztrátu jejího smyslu.
Emil Hakl
Je zřejmě v povaze nejklíčovějších okamžiků života, že jsou nerozklíčovatelné, a tedy nerozpoznatelné. Jako jádro, jehož všechny slupky byly roztlučeny a odděleny, zůstává i nejklíčovější okamžik života neroztlučený, nedotčený a celistvý.
Kampus Hybernská uvede nové, již 115. číslo Revue Prostor na téma Rodina.
Ve dvoře venčil jezevčíka spořádaný občan. „Kahudóóó!“ zařvala jsem radostně, on se však zděšeně rozhlédl a přiložil ukazovák na ústa. Zde, v domě U Vody, byl tento démony zmítaný titán české literatury, košatý vypravěč a neuvěřitelně sečtělý, až geniální vizionář, kterého občas olízne i jízlivý jazyk paranoie, za obyčejného Petra Kratochvíla.
V situaci, kdy Evropa prochází a bude procházet rozsáhlými společenskými změnami, tahle cenzura ještě urychlí už teď probíhající banalizaci literatury a ztrátu jejího smyslu.
Emil Hakl
Byť je autorské čtení scénický patvar, myslím si, že bez dramaturgie se neobejde a od autora vyžaduje určitou přípravu.
Je zřejmě v povaze nejklíčovějších okamžiků života, že jsou nerozklíčovatelné, a tedy nerozpoznatelné. Jako jádro, jehož všechny slupky byly roztlučeny a odděleny, zůstává i nejklíčovější okamžik života neroztlučený, nedotčený a celistvý.
Hynek je zvyklý věci ukončovat rázně a znervózní, když nemůže. Od té doby, co žije s Alenou, nemůže už celkem pravidelně a o to je nervóznější. Ten pes měl zůstat se starými věcmi ve starém nebo se měl nechat utratit, je prosinec a mrzne, teď už nevystrčí ty své ucourané paty a pořád se tu courá, Hynek už nestačí dokupovat kapsle. Tohle zvíře jenom stojí, obtěžuje, trpí. A oni to musí mít denně před očima.
Vila-Matasův Bartleby a spol. je nadějí pro všechny, kdo se domnívají, že literární nesmrtelnosti dosáhnou jen úctyhodným počtem vydaných knih. Omyl – plně postačí, bude-li pamětihodný způsob, jímž se psaní či publikování zřekneme.
Je podivné a lehkovážné něco tisknout tak krátce poté, co to bylo vymyšleno. Spustit celou mašinerii výroby, aniž by text chvíli nepovšimnut ležel, aniž by byl tedy odleželý jako sýr a mohl chvilku zrát.
Ale už nazítří na NSDAP nemyslím, otvírám okno, je jasný slunný den a prokletá vila zůstává tam někde za stromy, v místech, kam odtud nedohlédnu.
Přesvědčení, že veškerými ‚obsahy‘ disponuje internet, a tak již knihovny svou původní funkci – tedy půjčování knih – plnit nemusejí, se ukazuje přinejmenším jako krátkozraké.
