Děkujeme! Hlasování do Tvárnice 2018 jsme uzavřeli.
Laureátku či laureáta ročníku zveřejníme 10. 1. 2019.
Editorial a profil čísla¡Viva poesia! V rozhovoru čísla zvíte, jak „protřele“ měl jsem hned jasno v tom, who the fuck is Robert Wudy – a minul jsem terč jako naprostý amatér.
Milan Ohnisko
Má poezie reflektuje myšlenku jakési nové alchymie, průsečíku, pomyslného jádra lidského vědění v prvních desetiletích třetího milénia a zároveň chce oslavit, že nejde jen o vědu, ale ve stejné míře i o umění, které je opačnou metodou usilující o přiblížení se stejnému cíli.
Ne, v tomhle raděj ochořet
odkazem dekadence nebo
existencialismu.
Ale jsou to všechno slohy
i vnitřní postoje překonané, říkají.
Neumíš teoreticky odrážet jiné teorie,
rýmuješ prý blbosti. (Ano, s bolesti
vysmívané „Tiché noci“
a jiných údajných kýčů.)
Nacházím teď prázdné láhve
na temných místech.
Vznešené názvy vodek,
šlechtická jména fernetů.
Běh dějin je však neúprosný, takže bude nutné náležitě působivě zpřítomnit také okamžik, kdy Rádobyprezident na Letenské pláni poprvé promlouvá k milionovému davu, přičemž si naplno uvědomí svou schopnost nakrmit lidi pravě tím, co chtějí slyšet.
Předobrazem Uroborce je samozřejmě had Uroboros, pradávný mysticky symbol jednostejnosti mikro- a makrokosmu.
Nadčasová je tahle Oválská. A taky žádná konkrétní, kuchyňská, angažovaná, esoterická. Ani samá šprťouchlata, ani evangelium.
pane
když církevní činovníci
v družině konkvistadorů
ničili indiánské svatyně
zaslepeni misionářským
zápalem
zdalipak jsi
jejich bohům
poskytl útočiště
ve svém nebeském
příbytku
aspoň ty
K uprchlíkům už byl jen kousek. Jak nás tu chtějí převálcovat. Chvíli to vypadalo, že kupé bude pokračovat v horších a ještě horších scénářích. A pak najednou kdosi řekl: „Ale sem na Východ asi žádní uprchlíci nepřijdou.“
K čemu je poezie nerespektující úmluvy a zdvořilosti, která v nejhorším možném okamžiku napálí úzkostlivě udržované dámě, že je prostě stará a trapná?
Webový magazín Tvaru
