Ostiho poezie je pro čtenáře přitažlivá nejen proto, že je básníkem dvou vlastí a dvou jazyků. Výrazově, tematicky a stylově je velice různorodý, a přestože je ve svém vyprávění na první pohled velice přímočarý, uchovává si zároveň velkou míru tajemství a mnohovýznamovosti.

pan poezie blbě čumí
princezny tikají
a kočka z číny
mi nemává

Proseč – Pošta
vidíme pumpu
která je velmi elegantní
pumpu tak štíhlou
jako by ještě fungovala
je to nejženštější bytost
na celé trati
zatím
vždyť i ta neviditelná pošta
je trochu mužská
ramenatá jak listonoš

Byl jsem označen za pornografa. Opravdu jím jsem. Slov užívám „lehce“! Mé pero je čisté, přímé a bryskní. Nejsem žádný floutek a nejsem ani libertin. Oslavovat mužnou sexualitu je jedna věc, velebit šukání do zadku, jak to činí jistý markýz, nebo vraha, jak to činí jistá Olympe de Gouges, je věc jiná. Vidíte: Neberu si servítky!

Není náhoda, že filmy lehké jako pohlazení přicházejí od filmařů ze západní Evropy a filmy tvrdé jako rána pěstí z Evropy východní.

Šplíchající číslo třináct zrcadlilo se v kluzném Měsíci.
Slzy padaly.
To přikrčilo myšku.
Slzy zrcadlily se vlnou jemní žal.
Ach, kéž bych byl vlnou!

Výběr ze soudobé lyriky z Česka, Polska, Slovenska, Německa a nově také Běloruska přináší mezinárodní porota ve složení Zofia Bałdyga, Petr Borkovec, Lena Dorn, Mária Ferenčuhová, Sjarhej Smatryčenka a Tomáš Tichák. V kategorii Za poezii jsou nominováni: polská básnířka Anna Adamowicz (1993), slovenská básnířka a prozaička Dominika Moravčíková (1992), český básník a slamer Tim Postovit (1996), německý básník Christian Filips (1981) a běloruská básnířka Maryja Martysevič (1982).

Mám na tu pomalost systém: Přečtu si jednu dvě věty a pak s rozkoší zaklapnu knihu, dychtivě přivřu oči a pořádně se nadechnu mořského vzduchu. U Tichého oceánu to jistě voní, jako to voní u Atlantiku tady v New Jersey, nebo dokonce jako ve Strašnicích, když se jde domů ze školy do paneláku na Skalku nebo až na Zahraďák.