Mluv, mluv, mluv pravdu / mluv ve dne, mluv v noci, mluv pořád, když jsi vzhůru / mluv, tak mluv / jsi v zamčeném bytě, tvůj hlas se šíří ven

Mám několik překladatelských snů, tj. tipů na knihy, které bych rád přeložil, ale takové sny se neprozrazují. Není nic snazšího než někomu jeho sen vyfouknout. Takže se svěřím pouze s jedním snem: aby konečně někdo vydal překlad, který mi leží v šuplíku už čtvrt století.

Tys normostrany ani volnou nohu neřešil, čtu, žes v mládí cestoval (až do Aleppa, hm, to bys dneska asi zíral, co se tam děje…), taky pro papeže dělals, ten ti zadal mrknout právě na Bibli, a potom ses rozhodl poustevničit, a to přímo v Betlémě…

Kdo z tolika bordelů utek, bratři, / a tolik kurevnictví zažil dosud, / ať v ruce Amorovy vloží osud, / své hříchy: jemu koneckonců patří.

Petr Borkovec vidí svůj Herbář k čemusi horšímu jako něco mezi atlasem a skládkou.

V Listech trávy dochází k minimu sémantických posunů, největším přínosem tohoto překladu je ale čtivost. Nejde přitom jen o posuny, které reflektují vývoj jazyka od posledního překladu.

V každé společnosti žijí lidé, kteří mají tendenci rebelovat a stavět se proti establishmentu, a je to tak dobře.

Je to kázání. Whitman nabádá člověka, aby se nikdy před nikým nehrbil a šel svou cestou, aby nefixoval skutečnost zmrtvujícím pohledem…