Nebude trvat dlouho a v Evropě a na Západě se objeví pozitivní síly, které islámské kultuře a civilizaci přiznají odpovídající místo ve světových dějinách.

Muhjaddín Ibn (al-) ’Arabí je pro mne dlouho hledaným, milovaným pokladem, bez kterého si dnes jen sotva dokážu představit vlastní spiritualitu: myšlení i zkušenost Boha.

Tzv. Islámský stát (IS) se za pouhý rok stal žijícím mýtem. Je to odnož al-Káidy, projev islamistického extremismu, totalitární organizace a apokalyptický stroj, ale i hierarchicky organizovaná mafie, nový sunnitský stát na Blízkém východě a též antikoloniální hnutí a náboženská utopie. Sotva by jej šlo charakterizovat skrze obsah jeho radikální ideologie, jelikož ona sama je součástí strategie násilné skupiny, vycházející z civilizační krize Blízkého východu posledního desetiletí. Asi nejlépe jej charakterizují jeho paradoxy.

Tvar zajímají i obory mimo literární vědu. Nový cyklus článků Historie kolonialismu se bude zabývat teorií samotného pojmu, jeho dobovou i zpětnou reflexí – a to i ve společenských vědách a krásné literatuře bývalých kolonií. Rubriku zahajujeme textem sociologa PhDr. Ondřeje Lánského, PhD. o postkolonialismu – historicky ojedinělé kombinaci kompozice kolonialismu, kapitalismu a liberalismu.

Ačkoli jde de facto o experimentální poezii, básně působí místy až hladivě starosvětsky, až snově tradičně. Tak se přítomnost a minulost v jeho básnickém „deníku“ podivně zasnubují.

Tím jak skupina, která sama sebe nazývá Islámský stát a všeobecně je známá pod zkratkou ISIS, pokračuje v páchání masakrů na Blízkém východě, musí muslimové čelit totalitární ideologii, která uvádí tuto organizaci v život stejně jako ostatní teroristické skupiny. Každý teroristický čin spáchaný ve jménu islámu výrazně ovlivňuje životy všech muslimů, odcizuje je jejich spoluobčanům a prohlubuje zkreslené vnímání étosu jejich víry.