Milí čtenáři Tvaru,

je tu nové číslo, věnující se dnes obzvláště horkému tématu: islámu. A ač u nás máme jen miniaturní islámskou komunitu, žije tu nejvíc islamofobů v celé Evropě. Podložím k jejich postojům je migrační krize; do Evropy prchá řada muslimů. Ačkoli drtivá většina uprchlíků k nám nechce a žádná tsunami běženců (jak o tom idiotsky mluví média i politici) nehrozí, přece nás zaplavují vlny nenávisti, strachu a předsudků. Přístup naší země je však vrcholně nesolidární i ke zbytku Evropy; není divu, že je naše pověst v Evropě nevalná. Cítím zvláštní stud, když vidím řadu Němců a Rakušanů, jak uprchlíky vítají, zatímco u nás některé zrůdy oslavují i smrt tříletého chlapečka.

Ale zpět k islámu. Člověk se nejvíc bojí toho, co nezná. Islám nahání strach, protože o něm mnoho nevíme. Známe jen jeho mediální, často dosti pokřivené, obrazy. Islám není monolit, jakkoli jej tak muslimobijci líčí. Že by miliarda a šest set milionů lidí bylo fanatiky, kteří nás všechny chtějí podřezat, je logický nesmysl. To už by svět byl opravdu peklem. Osobně, tak jako v křesťanství, i v islámu dávám přednost jeho mysticko-humanistickým formám před puritánskou ortodoxií. Salafismus je mi nesympatický, už jen pro tu zahalenou tvář. To ale není celý islám. Radikálního islámu, respektive jeho politického zneužití tzv. Islámským státem, se také velmi obávám. Ovšem většina jeho obětí jsou samotní muslimové. Kdo u nás ví, že dvě stě muslimských autorit spojených s univerzitou al-Azhar odsoudilo IS jako heretickou sektu? Kdo u nás ví, že jen minimum islámských zemí praktikuje právo šaría v plném rozsahu? Kdo tuší, že například 42 procent amerických muslimů podporuje manželství homosexuálů? A kdo u nás ví, že existují i islámské feministky?

Číslo otevírá nádherný rozhovor s Enesem Karićem, který připravil Mihad Mujanović a v němž na nás dýchne „magická kultura islámu“. Bosenský islám zastupuje i úryvek z románu Věčník Nedžada Ibrišimoviće. Proč tolik prostoru Bosně? Protože v Bosně nalezneme náš – tradiční evropský islám. Velký prostor věnujeme i Koránu: v rozhovoru čísla i ve studii Zuzany Černé. Také súfismus je hojně zastoupen – už jen pro jeho mohutný literární odkaz. Konečně se dotkneme i islamismu: v textu o IS Zory Hesové i ukázkou z provokativního Houellebecqova románu.

Rád bych poděkoval přátelům, bez nichž by toto číslo nevzniklo: Mihadu Mujanovićovi, Bronislavu Ostřanskému, Zoře Hesové a Salihu Yilmazovi. Posledně jmenovaný náleží k Rúmího dědicům z hnutí Fethullaha Gülena, jež u nás zastupuje společnost Mozaiky o. s. Platform Dialog, která číslo podpořila finančně. Salih je pro mě ztělesněním mírumilovnosti, tolerance a soucitu, jež v sobě islám nese.

(As-)salám alejkum!