Lidé
(1957, Valašské Meziříčí)
žije v Brně-Tuřanech, poblíž Mohyly míru, v jejímž okolí připouští krávy. Absolvoval SZTŠ, obor veterinární, v Kroměříži a poté mimořádné studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor český jazyk a historie.
Je zastoupen v mnoha sbornících a antologiích, naposledy Nejlepší české básně 2019 (Host, Brno 2019). Vyšly mu básnické sbírky Řetězy a ptáci (Arca JiMfa, Třebíč 1999), K svému (Host, Brno 1999), Stahy (Petrov, Brno 2003), A mrvě prsteny (Protis, Praha 2007), Až na poslední pohled (Barrister & Principal, Brno 2013), Před modlitbou přiložím (Protimluv, Ostrava 2017), Žasl jsem od pily (Herberk/Weles, Brno 2018), Boty, paznehty (Srdeční výdej, Brno 2021), deníkové zamyšlení Srdcář (dybbuk, Praha 2008) a esej K individuaci krátké básně / Oknem překladu (Protimluv, Ostrava 2021).
Příležitostně píše recenze, spolupracuje s Českým rozhlasem Brno, stanicí Vltava, k vydání mimo jiné připravil básnické antologie Chlévská lyrika / Aneb zvířata nám odcházejí ze života (Sursum, Tišnov 2010) a Krátká báseň / Pokus o doménu cz (Protimluv, Ostrava 2020).
Martina Koubková
Myslel, že Hymny na církev najde
dole v komoře, u Demla,
nakonec byly normálně v pokoji vedle
Péguyho, Claudela. Vydané v roce 1924,
dozrály jako by až dnes, za otcovství
papeže Františka. – Tichá blízkosti,
v níž se setkávají odloučení přátelé:
Prosíme tě o tvou lásku!
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
Básník, esejista a editor Zdeněk Volf, ale také malíř Václav Rodek, jejichž práce jsou součástí nového, aktuálního vydání revue Protimluv 2/2021, budou hlavními hosty Literárního čtvrtku v Domě umění v Ostravě 24. června od 17 hodin. Dále vystoupí básnířky Theodora Glacová a Hana Weiglhoferová, pořad moderuje šéfredaktor revue Protimluv Jiří Macháček.
Myslel, že Hymny na církev najde
dole v komoře, u Demla,
nakonec byly normálně v pokoji vedle
Péguyho, Claudela. Vydané v roce 1924,
dozrály jako by až dnes, za otcovství
papeže Františka. – Tichá blízkosti,
v níž se setkávají odloučení přátelé:
Prosíme tě o tvou lásku!
Jezero bylo průhledné / jen ode dna k hladině / – načítám v údolí zahrady / po nakopání brambor, / nevěda, zda slzím z pylů, / či již z těch veršů…
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Záměr zmapovat poezii psanou ženami mě ale neopustil a zároveň mám rozpracovanou antologii, která jí bude věnována. Jistě se od roku 1857 do roku 2014 mezi více než 350 autorkami, které mám zatím v seznamu, objeví jména, jimiž se budou pyšnit budoucí dějiny literatury…
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
