Lidé
(1957, Valašské Meziříčí), básník, recenzent, esejista, editor. Žije v Brně-Tuřanech, poblíž Mohyly míru, v jejímž okolí připouští krávy. Stále se však vrací do rodného biotopu Bečvy a Beskyd. Má čtyři dcery, absolvoval SZTŠ, obor veterinární, v Kroměříži a poté mimořádné studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor český jazyk a historie. Je zastoupen v mnoha sbornících a antologiích, naposledy Nejlepší české básně 2017 (Host, 2017). Vyšla mu šestice básnických sbírek: Řetězy a ptáci (Arca JiMfa, 1999), K svému (Host, Brno 1999), Stahy (Petrov, 2003), A mrvě prsteny (Protis, 2007), Až na poslední pohled (Barrister & Principal, 2013), Před modlitbou přiložím (Protimluv, 2017) a deníkové zamyšlení Srdcář (dybbuk, 2008). Příležitostně píše recenze, eseje (Host, Kontexty, Tvar, Weles), spolupracuje s Českým rozhlasem Brno, stanicí Vltava, k vydání mimo jiné připravil básnickou antologii Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života) (Sursum, 2010) s fotografiemi Jindřicha Štreita.
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
Básník, esejista a editor Zdeněk Volf, ale také malíř Václav Rodek, jejichž práce jsou součástí nového, aktuálního vydání revue Protimluv 2/2021, budou hlavními hosty Literárního čtvrtku v Domě umění v Ostravě 24. června od 17 hodin. Dále vystoupí básnířky Theodora Glacová a Hana Weiglhoferová, pořad moderuje šéfredaktor revue Protimluv Jiří Macháček.
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
Jezero bylo průhledné / jen ode dna k hladině / – načítám v údolí zahrady / po nakopání brambor, / nevěda, zda slzím z pylů, / či již z těch veršů…
Záměr zmapovat poezii psanou ženami mě ale neopustil a zároveň mám rozpracovanou antologii, která jí bude věnována. Jistě se od roku 1857 do roku 2014 mezi více než 350 autorkami, které mám zatím v seznamu, objeví jména, jimiž se budou pyšnit budoucí dějiny literatury…
