Zdeněk Volf

Všechny samoty

Jezero bylo průhledné / jen ode dna k hladině / – načítám v údolí zahrady / po nakopání brambor, / nevěda, zda slzím z pylů, / či již z těch veršů…

Beletrie – Poezie
Z čísla 12/2018

7. 11.
          za Leonardem Cohenem

Přehrávám si jen dlouhé songy
v těch sychravých
krátících se dnech po úmrtí –
přemítaje, nezůstane-li láska
i mým dluhem smrti…

19. 11.

Šli jsme, ani ne tak z hospody či domů,
jak ze sebe, co krok, to den, rok,
co slovo, věta, to mlčení, měsíce, léta,
po vojně, v manželství, ve chlévě
nechávaje milost… jak Bečvu, v tu noc
uzavírajícího se Roku milosrdenství
mezi sebou stoupat… na Radhošť.

Štětcem
          Jitky Havlové

Někdo musí přenést
na hedvábí padající
list.

*

Na okraj pole
položit květiny.

*

Nad vodou
chystající se na zimu
znehybnět.

* * *

Objali jsme se
do prosby.

*

Snesu, když křičí.
Jen něhu, v níž zmlkne, ne.

*

Někdy se při milování
ocitnem mimo tělo.

Všechny samoty

Všechny samoty,
které jsem doma hledal
od tebe, obrátily se proti
mně. – V Jokohamě,
při jídle v Čínské čtvrti;
tak daleko od sebe
jsme dosud nebyli.
Fotil jsem chrámy, cedry,
květy, ale za domkem
taky malou, rozházenou
zahrádku… v Kawagoe;
v tom smutku
– až k tobě,
smutnějším než k smrti.

12. 4.

K slivovici… po smrti
básníka Jaroslava Žily
vzhlížím trnkovými květy.

Vždycky tak bílými
před mrazy.

* * *

Jediná možnost
jak být po mrtvici s tátou
je dělat s dřevem.

Průsvit

Dlouho mě bolela
žebra… teprve nad broží
z kravského rohu jsem spatřil,
kolik mě nabralo světla!

Na snímky z lešení

          Ráno mi zedníci natáhnou pruh štuku,
          a když zavadne, tak ho pomaluju.
          Petr Štěpán

Jde o kruhovou hřbitovní kapli?
Jestli by i hroby neměly být
kruhové… k roztančení,
k obraně. Nad jedním z nich
teď budu muset stát, v pátek
mi zemřel táta. Pohřeb má být
už ve středu, ještě před Velikonocemi –
V prvním čtení zazní něco o zpytování
srdce. Což jsou verše… něco jiného?
Dost jsme bojovali, největší strach
o něj – padl na mě po převratu,
když v milici vracel zbraně!
K sbližování však postupně
docházelo, zvlášť po koupi domku,
při výměně střešních trámů nebo po mrtvici,
když jsem ho koupával před spaním.
Do nemocnice ho vzali v pondělí,
dostával kyslík hadičkami, ve čtvrtek
přijal svátost… Zlomí se větev stromu,
na který lozils, z břehů se vyleje
tvá Bečva, táta potřebuje plínku
přelepit – ale tys odešel z domu,
ty u toho nejsi! Odpusť, reální to ve mně
jak schnoucí malby ze zdi,
podle nichž… vycházejí z hrobů
jen andělé a děti?

Nebe nad Římem
          (nad maily, verši… Sylvie Richterové)

Představuji si to čtrnáctidenní nebe
nad Římem, ten příkrov
z prachu a písku
z Afriky, pod nímž pár paprsků
pronikne někdy před západem,
zatímco mezi Mohylou míru
a Petrovem… od třešní
chytají broskve, trnky, hrušně,
než v jabloních
vyhoří… Jezero bylo průhledné
jen ode dna k hladině
– načítám v údolí zahrady
po nakopání brambor,
nevěda, zda slzím z pylů,
či již z těch veršů… s očima
v očistci? Kéž přijedete
a zajdem mezi krávy
ve volném ustájení,
byť bez rohů, bez telat záhy
po porodu – přesto prosících
z mrvy, abychom k sobě
lnuli jak v paznehtu
prsty.

Chviličku.
Načítá se.
  • Zdeněk Volf

    (1957, Valašské Meziříčí), básník, recenzent, esejista, editor. Žije v Brně-Tuřanech, poblíž Mohyly míru, v jejímž okolí připouští krávy. Stále se však vrací do rodného biotopu Bečvy a Beskyd. Má čtyři ...
    Profil

Souvisí

  • Rozhovor se Zuzanou Gabrišovou

    Věřím poezii víc než rozhovoru

    Ptá se Zdeněk Volf

    Záměr zmapovat poezii psanou ženami mě ale neopustil a zároveň mám rozpracovanou antologii, která jí bude věnována. Jistě se od roku 1857 do roku 2014 mezi více než 350 autorkami, které mám zatím v seznamu, objeví jména, jimiž se budou pyšnit budoucí dějiny literatury…

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 19/2016