Zdeněk Volf

Žasl jsem od pily

Byl to víkend, v němž mrzlo, / až krev mizela z cihel.

Beletrie – Poezie
revue Ravt 11/2018

24. 8.

…ukázala mu
jak poprvé dceru po porodu
vyschlý potok.

*
Nikdy nesklízel úrodu
tak pomalu.

*
…jako se vrací
před uzavřením rakve
dotek.

 

* * *
              věrným větvi

Prodloužil se mi půst
od kávy až do podzimních
mrazů.

*
Na dýni se dnes potřebuji
dívat, jak jde do sebe…

*
Vzbouzí ořechy
doposud pod listy.

*
…kořisti na odiv
dravci.

 

* * *
(předehry)

Polenem
zatemněný oheň.

Nepřerušená
posloupnost pohlazení.

 

* * *
                   s Vojtíškem

Zblízka si prohlížet
zídku.

Pohladit dlaní
popelnici.

Kamínek vsadit doprostřed
kruhového kanálu.

 

8:20

Vyfotit si tátu
z autobusu, když sevře ruku

na znamení: drž se
před odjezdem v pěst.

*
Poděkování za péči
vystavit se
písemně.

 

MLČBY
(podzimní)

Třetí den dělá terasa
dešti dno.

*
Sundávám aspoň
dýně, jež se letos místo jablek
vyšplhaly do jabloně.

*
…vždy ses pral lépe za družstva
než za sebe.

*
Jen ve skleníku,
při rytí,
kolik klanění
a na skle vysrážené chvály!

*
Přímluva do lískového keře.

*
…silmns, trmnl…

*
…učí-li mrva milovat.

 

SBÍRÁM, HNOJÍM, VOZÍM

S příchodem zimy přišla
potřeba tě obejmout, prodlévat u tebe
jako u kamen, okolo kravínů ti sbírat ořechy,
za tratí šípky, přesličku; snad nejsem kravám nevěrný,
hnojím-li kobylinci… Chtějí mi letos pomáhat
silní mí budoucí zeti, žel těším se, že budu hnůj
dál vkládat pod hrudy ručně… vděčně… jak
ze spánku v kočárku dceřin syn Jiří,
touží-li z polí po prsu…

 

ŽASL JSEM OD PILY
I.

Byl to víkend, v němž mrzlo,
až krev mizela z cihel.
Řezal jsem spíše

drobnější latě, zatímco
žena vařila polévku
z dýně a fazole na kuřecím masu.

Rozumět tak slovu
jako otec dřevu, přišlo mi
snad při každém řezu.

 

II.

V přestávkách
procházel jsem znovu

Fantazii a poslušnost
od Dorothee Sölleové,

vyvolávaje si Kolkovo:
kdo je poslušný, má Ducha
svatého… Co vím?

Ale mě probouzel vždy řád,
práce… pouto… než
svoboda, šťastnost.

 

III.

Po obědě mi Ivuška
dělala helfra. Žasl jsem

od pily, jak nám to
zase jednou jde. Jako

když jsme ještě stavěli,
po práci a jen z mojí
výplaty!

Ten večer končila
nejnovější adaptace
Vinnetoua,

dodívával jsem se sám,
z věrnosti?

 

IV.

Nšo-či mi málem
zběhla hned od zpráv,

před sliby, gesty, maskou
v pořadí pětačtyřicátého
bílého náčelníka…

Spí klidněji, co nás
opustila i poslední dcera,
před Vánoci.

Pokusí se prý postarat
sama o sebe… I my se
o to teď pokoušíme.

 

V.

Na ranní liturgii mi došlo,

jak se Jordán podobá
Bečvě. A Mrtvé moře
milosti, nadnášením.

Po odpolední
procházce nad Brnem
jsme se milovali.

Ztrácel jsem sice erekci,
ale nakonec jsme byli
skoro zároveň.

21.–22. 1. 2017

Chviličku.
Načítá se.
  • Zdeněk Volf

    (1957, Valašské Meziříčí), básník, recenzent, esejista, editor. Žije v Brně-Tuřanech, poblíž Mohyly míru, v jejímž okolí připouští krávy. Stále se však vrací do rodného biotopu Bečvy a Beskyd. Má čtyři ...
    Profil

Souvisí