Lidé
(24. 12. 1989, Hradec Králové), studuje autorské herectví na DAMU. Za debut Miluji svou babičku víc než mladé dívky (Dauphin, 2017) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Následovaly variace na Jiřího Žáčka K čemu jste na světě (nakladatelství Petr Štengl, 2018). Více na www.ondrejmacl.cz.
Zazněla slova o „bankovní“ představě vzdělávání, podle níž jsou utlačovaní vychováváni k tomu, aby se sami stali budoucími utlačovateli, a o tom, jak tento rozpor překonat: odmítnout falešnou velkorysost vykořisťujícího systému a osvobodit sebe i své utlačovatele.
Jak vnímá generace mladých evropských autorů současný svět a o jakých jeho proměnách přemýšlí? V rámci mezinárodního projektu CELA, který propojuje celkem 30 začínajících autorů a autorek z 10 evropských zemí, vznikly krátké texty na téma CHANGE. Čeští autoři a autorky představí nejen své texty na dané téma, ale i texty dalších evropských autorů. Těšit se můžete na čtení, rozhovory a debatu. Večerem provází Anna Luňáková.
Přijďte na náš poslední žánrově zabarvený večer, v němž se prolne tematika Vánoc a hororu, který vám při svém čtení ať konkrétně nebo abstraktně naservírují Patrik Linhart, Klára Krásenská, Milan Ohnisko a v rámci performance jej ztvární Ondřej Macl. Večerem vás provede Matěj Senft. O dramaturgii se postaral Jan Běhounek.
Téma křivdy, traumatu a jeho destruktivity zastiňuje všechno ostatní. Cikán se přitom programově vyhýbá tomu, aby mýtem konfrontoval současné společenské problémy, z hlediska Manifestu Múzismu by to nejspíš považoval za reduktivní. Drží se bezpečnější „romanticko-klasicistní“ pozice.
Viriditas, mladé české nakladatelství zaměřující se na vydávání české prózy a poezie, vztah k nakladatelskému řemeslu a autorům, oslaví 25. října 2022 od 19:00 v Čítárně Unijazz rok od vydání své nakladatelské prvotiny.
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
Přijďte s Kampusem Hybernská, Venuší ve Švehlovce a revue Prostor oslavit Škaredou středu a připomenout si velikonoční příběh z perspektivy Jidáše.
Zazněla slova o „bankovní“ představě vzdělávání, podle níž jsou utlačovaní vychováváni k tomu, aby se sami stali budoucími utlačovateli, a o tom, jak tento rozpor překonat: odmítnout falešnou velkorysost vykořisťujícího systému a osvobodit sebe i své utlačovatele.
Téma křivdy, traumatu a jeho destruktivity zastiňuje všechno ostatní. Cikán se přitom programově vyhýbá tomu, aby mýtem konfrontoval současné společenské problémy, z hlediska Manifestu Múzismu by to nejspíš považoval za reduktivní. Drží se bezpečnější „romanticko-klasicistní“ pozice.
Kdo hledá v těchto časech kabaret, ten ho nenajde. Najde ho ten, kdo ho začne dělat.
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)
S Markem Hejdukem o divadle, Havlovi, absurditě a psaní o tom všem
Hledání zdrojů v tradičních kosmických silách, s vědomím pozdně kapitalistické letargie, by se dalo provizorně nazvat konceptuálním romantismem.
Rozhodně však nejde o knihu pro každého. Je z ní znát poučenost, co se týče historie, filosofie, religionistiky, lingvistiky a zrovna tak naratologických přístupů, ale všechno je to, když to řeknu na férovku, trochu nuda.
Tak svým způsobem jsou všechny knížky kapitalistické, že ano. Vezměte si jenom výraz knižní trh. Vtip je ale v tom, že většina básníků se po roce 89 snažila být apolitická. Po vzoru bájných předchůdců věřili v samotnou poezii.
V tom dosud nenápadný Ohnisko, oblečený jako Minotaur, vyplivne do prostoru oheň! – Tvar ztrácí tvar…
Tátovo jediné dítě to v nejlepších letech napálilo na motorce do stromu. / Táta je navrhoval pohřbít společně se starým gramofonem. Návrh se ale minul s pochopením ze strany příbuzných.
Jedna věc je objekty kriticky interpretovat (například jako kýč), druhá věc je být jejich zdánlivě neproblematickou součástí (dojímat se kýčem nad sebou) a ještě něco jiného je být jimi zasažen – čímž skutečné dobrodružství teprve začíná…
Poslední Foovým výstupem byla zajisté jeho smrt (tři roky po pohřbu jeho manželky). Mocnáři, na nichž Fo nenechal niť suchou, se převlékli do černého a spustili vyumělkované chvalozpěvy na svého nepřítele.
