(1)

Kdybych měl koupit tátovi dárek k narozeninám, určitě bych se ocitnul v jednom z těch metal-shopů, jak tam prodávají trička s hudebními potisky. Ať už konkrétně s pyramidou, hořící vzducholodí nebo vyplazeným jazykem. A neuměl bych si vybrat.

Znepokojovalo by mě i jejich „made in Bangladesh“ a na všech ta samá nadsazená cenovka, kdy výnosy z prodeje rozhodně nesměřují do Bangladéše, nebo snad k propagovaným kapelám, často už vyhynulým či ještě tragicky doutnajícím ve světle někdejší slávy…

A do toho ten rámec metalu, hudby vysoce stylizované, před jejímiž blesky a netopýry na strašidelných plakátech si táta kolikrát neodpustil posměšný komentář.

(2)

Kdybych měl jedním slovem vystihnout, co ho na jeho oblíbených kapelách přitahovalo, řekl bych – opravdovost. Možná i vitalita. Daleko za železnou oponou se odehrál sňatek ženicha Rhythm‘n‘Blues s nevěstou Country’n‘Western a ta nová hudba nebyla než smíchem jejich mulatského dítěte.

Oproti protřelému strýčku jménem Jazz si dítě vystačilo s rachtátkem, rozladěnou kytarou a často jen třemi akordy. Bylo to ale najednou tak ťuťu…

(3)

Táta neuměl anglicky. Spokojil se s představou, že většina textů vypráví o osvědčených tématech: našel jsem holku, ztratil jsem holku, co budeme pít? A můj táta býval ten, kdo pil. Když už na tanečních zábavách k některé přistoupil, náhle se odebrala na záchod.

A tak pokud vůbec tancoval, tancoval v jednom kole s hudbou, která mu rozuměla mnohem víc než čůrající holky.

Ukrýval doma pod madrací aspoň sbírku erotických fotografií? Jaké byly jeho milostné experimenty tehdy na malém městě v letopočtech před mámou? Která dobrá duše mu ulevila od kříže panictví?

Pokud by si dnes pustil big beat, máma ho vyzve, ať si nandá sluchátka.

(4)

Kdybych se vyslovil, že big beat s sebou přinášel do Husákova Československa i pocit svobody a vzdoru, pamětník táta by pokrčil rameny (big beat říkal vší rockové hudbě, obsahující zmíněnou opravdovost, počínajíc pánevními kostmi Elvise Presleyho a konče… nikdy nekonče!).

Když táta maturoval, nabídl se bezradnému učiteli chemie, že mu píchne se zajištěním hudby na maturitní večírek. Zajistil taneční orchestr a navrch kapelu svých kamarádů-mániček. Žádný skandál se nekonal na popud soudruhů učitelů. Na tátu se ale nakrkli spolužáci, hromadně milující disco.

Bigbeatová hudba tak přece jen skomírala už v dobách tátova dospívání, třebaže se hrstka sirotků doposud scházívá u jejího hrobu.

(5)

Táta býval ten, kdo pil. Věčně roztouženej. A ti, kdo pili, pohrdali feťákama, kteří zase pohrdali sebou navzájem.

Jenomže postupně se táta rozpil až tak, že přestával slyšet hudbu. Zapomínal, kde najít ten správný hrob, tedy bloudil mezi nesprávnými hroby s žízní upíra.

Kdybych se táty zeptal na mámu, vzpomněl by si možná, jak ho tenkrát chytla za ruku, aby mu ukázala cestu ven.

Žízeň ale měl i po svatbě – máma neměla krev, zato měla víru. Naučila ho modlitbu růžence; dala mu tak náhražkový rytmus!

(6)

Svatá Maria,                      Sex, drogy a rock’n’roll.            matko boží,
                                          Dítě, pivo a rock’n’roll.
pros za nás, hříšné            Porno, cígo a rock’n’roll.            a neuveď nás v pokušení,
                                          Plíny, léky a rock’n’roll.
ale zbav nás od zlého.      Rozklad, kněz a rock’n’roll.        Až na věky věků…

Tátovi kamarádi, s nimiž kdysi objevoval big beat, zůstali už většinou za hřbitovní zdí. Z těch ostatních – jeden sedí v divadle za světlama, další panáčkuje na obecním úřadě, další si zřídil farmu s kozama, další z nich převáží z nemocničního vrtulníku těla na operační sál…

A táta řídí kamión.

Tátovo jediné dítě to v nejlepších letech napálilo na motorce do stromu.

Táta je navrhoval pohřbít společně se starým gramofonem. Návrh se ale minul s pochopením ze strany příbuzných.

(7)

Hudba se do našeho domova už nikdy nevrátila. Jenom při cestách po evropských dálnicích zapíná táta autorádio. A když ho obdaří jednou za čas bigbeatovou peckou – i kdyby úplně ztlumil dálková světla, nikdo v protisměru si toho nevšimne, poněvadž stejnou silou se rozsvítí jeho oči.

A není stěračů, které by rozptýlily jejich pláč.

Tehdy přestávám klepat na nebeskou bránu a pošilhávám po zpětném zrcátku.