Naopak dominantou výboru jsou básně o vztahu k Bohu. Ale jak už bylo řečeno, básnířka by neobstála, pokud by byla její poezie pedanticky hodnocena náboženskými kritérii. Nacházíme tu duchovno vpravdě vesmírné a zároveň nesmírně člověčí. Jistě, některé biblické obrazy můžeme chápat jako symboliku. Ale i symboly si vybíráme podle stavu své duše.
(1936), básnířka, překladatelka, spisovatelka, autorka knížek pro děti a mládež. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působila ve Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros), odkud musela za normalizace odejít. V 70. a 80. letech byly její publikační možnosti značně omezené. Po převratu nastoupila do literárně dramatické redakce Československého rozhlasu, spolupracovala i s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. Podílela se na obnově činnosti Českého PEN klubu, věnovala se také ochraně zvířat. Její obsáhlá překladatelská činnost se pojí především s výbory z díla ruské exilové básnířky Mariny Cvětajevové. Básnické sbírky: Protěž (1958), Kdyby nebylo na sůl (1961), Hostinec u dvou srdcí (1966), Torza (1970), Úplněk (1980), Krajina na muří noze (1984), Čarodění (1989), Fatamorgány (1991), Světlohry (1996), Hlasy (1999), Třetí břeh (2006), Lament (2008), Úzkost na kost (2010), Rouhavé zpovědi (2012), Neviditelné obrazy (2015), Odstíny světa (2018), Do nikam (2019), Děravý testament (2020), Měsíc tak pošetile modrý (2021). Výbory poezie: Hra na stvoření světa (1991), Šlágr o lásce (1992), Bylo nebylo — jsme nejsme (2006). Próza: Nemalujte srdce na zeď (1996), Archa (1967), Hra na třetího (1978), Úžeh (1984), Zákaz vjezdu do ráje (1986), Obětní kámen (1987), Hra na sochy (2001), Až přistane poslední ostrov (2003), Rok sem, rok tam (2018).