Rubriky
Pornografie je někdy vtipná, tragikomická, někdy je zajímavě estetizovaná, třeba věci z oblasti BDSM, ale osobně jsem zatížená na erotiku, na křehkost, intimitu a vjemy, které se jen těžko předávají jakýmkoli uměním či médiem. Erós je pro mě mysterium.
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
Moje pocity ze staré Karviné jsou teď samozřejmě jiné než na začátku, kdy jsem se se ztraceným městem teprve seznamovala.
Podle mě je hudba integrální součástí poezie, každá báseň má v sobě nějaký skrytý či zjevnější rytmus a melodii.
foto: Tereza Kuglerová; fotografie pochází ze semináře o literárních rezidencích pro zahraniční překladatele a autory, který proběhl v rámci projektu CELA v Bruselu.
Jsem ráda, že vychovávám svou dceru v Karibiku, vidím, jak se učí jména stromů a ptáků, kteří už zítra možná nebudou existovat. Připravovat s přítelkyněmi ocet z banánů podle receptu, který moje máma kdysi zaslechla od babičky.
V anketě zaměřené na covidový rok v práci překladatelů jsme oslovili 19 profesionálů:
Pornografie je někdy vtipná, tragikomická, někdy je zajímavě estetizovaná, třeba věci z oblasti BDSM, ale osobně jsem zatížená na erotiku, na křehkost, intimitu a vjemy, které se jen těžko předávají jakýmkoli uměním či médiem. Erós je pro mě mysterium.
Moje pocity ze staré Karviné jsou teď samozřejmě jiné než na začátku, kdy jsem se se ztraceným městem teprve seznamovala.
Podle mě je hudba integrální součástí poezie, každá báseň má v sobě nějaký skrytý či zjevnější rytmus a melodii.
foto: Tereza Kuglerová; fotografie pochází ze semináře o literárních rezidencích pro zahraniční překladatele a autory, který proběhl v rámci projektu CELA v Bruselu.
Jsem ráda, že vychovávám svou dceru v Karibiku, vidím, jak se učí jména stromů a ptáků, kteří už zítra možná nebudou existovat. Připravovat s přítelkyněmi ocet z banánů podle receptu, který moje máma kdysi zaslechla od babičky.
Jenže věčnost je už nyní, a je třeba tohle žít. Žít poezii přirozeně a plně jako všechno to úchvatné i banální, k čemu se dennodenně vztahujeme.
Radek Fridrich (nar. 1968, Děčín) je básník, výtvarný autodidakt, překladatel a recenzent, občanským povoláním středoškolský učitel. Vydal řadu básnických sbírek, v česko-německém zrcadlovém vydání básnické knihy Nebožky-Selige (Perplex, 2011) a zatím poslední sbírku Linie S1 (Perplex, 2019). Za sbírku Krooa krooa (Host, 2011) získal v roce 2012 cenu Magnesia Litera. V roce 2017 vyšla v nakladatelství dybbuk sbírka fónických básní Ptačí řečí. Když se mluví o jazyku básně, Radkova poezie je přirozeně jednou z prvních, které vytanou na mysli. Vyprávíme si, jak je zvykem v pandemii, písemně, z Hořovic do Děčína.
Foto: Jan Hrouda
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
V anketě zaměřené na covidový rok v práci překladatelů jsme oslovili 19 profesionálů:
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Prožíváme již druhý rok, který významně zkomplikoval vaši práci — literární i pedagogickou. Literární festivaly, tvůrčí rezidence, knižní veletrhy i besedy byly a jsou zrušeny, výuka probíhá až na výjimky na dálku, některé předměty se neučí vůbec. Co je pro vás na současné situaci nejsložitější a co vás naopak drží nad vodou?
Ilustrativní pro visegrádskou spolupráci byla epizoda, kdy se Polsko ozvalo v říjnu proti používání pojmu „genderová rovnost“ v dokumentu o evropské pomoci Africe (šlo o ono ďábelské slovo „gender“, „rovnost žen a mužů“ Středoevropané ještě akceptovali). – Ondřej Slačálek
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
