-
-
Dora Kaprálová
(1975) se narodila v Brně a roku 2008 se přestěhovala do Berlína. Prozaicky debutovala Zimní knihou o lásce (Archa, 2014), která nyní po deseti letech vychází ve druhém, mírně upraveném vydání v nakladatelství Druhé město. Vydání v německém překladu ...Profil -
Ludvík Němec
(1957, Kyjov) většinu profesního života strávil v brněnském studiu Českého rozhlasu. Je autorem asi stovky rozhlasových adaptací děl českých i světových autorů. Vydal tucet knih, pod vlastním jménem např. povídkové cykly Já ...Profil -
Robert Wudy
(13. dubna 1977, Praha), vydal čtyři básnické sbírky (Nové pověsti, Skála Vratanka, Orbis pictus, Voňavka), je zastoupen v první porevoluční antologii básní o Praze Každý ji zná tak bude maskovaná, v ročence Nejlepší ...Profil -
Vít Kremlička
(1962, Praha) debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v časopise Violit (literární část sborníku X, zvaného „Desítka“), dále publikoval v samizdatových sbornících, mj. Už na to seru, protože to mám za pár, 9x ...Profil -
Vojtěch Němec
(1983, Cheb), prozaik, občasný literární publicista, příležitostný kritik a esejista. Časopisecký a nakladatelský redaktor. Autor sbírky povídek Mozkobouře (Pro Libris, 2005), novely Uroboros (vl. nákl., 2008), románu Opus pictum (dybbuk, ...Profil
Souvisí
-
„Ahá, a patří to vůbec do Bible?“ A já říkám: Ano, právě proto patří. Ten Kazatel, který je plný skepse, plný nejistoty, plný antimetafyziky – nevíme, jak je to s člověkem, nevíme, co bude po smrti, co po nás zůstane – a na závěr knihy Kazatel přesto zazní: A přesto. A přesto se snažit nebýt čurák.
-
V dešti jsme stáli jako dva stromy,
pozorovali, jak po nás stéká voda.Ani jsme se nenadáli, stáli jsme v lese.
-
Charlie Chaplin má v jedné grotesce krásnou scénu. Na stole najde dopis, v němž mu jeho žena oznamuje, že ho navždy opouští. V tu chvíli se otočí ke kameře zády. Vidíme jen jeho drobnou a shrbenou postavu, jak se roztřese vzlykotem a zadržovaným pláčem. Najednou vám je ho hrozně líto. Po chvíli se opuštěný Charlie obrací tváří k divákům a vy vidíte, že to nebyl pláč, co ho roztřáslo. Má v rukou šejkr a mixuje si něco tvrdšího na zapití toho, že se zbavil té megery.
-
Svou ruku otevři
prsty napni
Otevři druhou
a ty duše zhasni
Rozevři prsty
propleť je dlaníBrzo tě pohladí
dehet, maz a sraní -
Tím nejsmutnějším na smutném osudu páně Janečkovu jeví se fakt, že ve svých písemných projevech projevuje snahu o zapojení jakéhosi humoru. Jenže humor v těsném objetí s nenávistí zkrátka nefunguje. A kdyby nakrásně fungoval, není to jistě prostředek, kterým bychom dnes mohli, podle slov pana prezidenta, „vyřešit naše palčivé problémy a čelit výzvám doby“.
