Červenají se ti tváře
Svou ruku otevři
prsty napni
Otevři druhou
a ty duše zhasni
Rozevři prsty
propleť je dlaní
Brzo tě pohladí
dehet, maz a sraní
V kostele klečím a na záda mi zaklepe
On
Slečno
On
Slečnon
Con?
Toton nemůžete nonsit, jděte pryč!
Con!
Jste v Konstele!
Zvětšila svonu pondonbu o ston metráků!!!
Aaaaaa
ohohohahahahehehe
Tak ty si myslíš, že na mě můžeš čumět, jak se ti za chce?
Ne prosím
Zašlápla hon
prontonže věděla, že tonhle je všude
že jí ton ještě pontká
Ta ontravná mucha
Hmyz ksakru nemam ráda
hlavně když bzučí jak
On
Ze tmy a tůně noří se
pokrytá semenem a zradou dvou těl
Vidí skrze oko, co jí bylo násilně vsazeno do její škvíry
Ach!
Kdyby jen tušil že vítr duše odkopne někam k Severu
Severomraz a raz a zmraz
Z rukávu si vytáhnu tvůj hlas!
Ohavný trik
z očí mi zmiz!
Ohavný trik
jdi ze mě pryč!
Ohavný trik! Ohavný! AAA!
A! A nic vole
Votevř to!
Co
Votevř t!
C
Votevř!
Z
Votev!
Za!
Vote!
Zav!
Vot!
Zavř!
Vo!
Zavři!
V
Zavři t!
Zavři to!
Jeho kmitající oko
Neúprosně mi bilo na srdce melodii
kterou jsem zaslechla
když jsem byla sama obklopena
mojí lúzou
Asi jsme na sebe promluvili
ale to bylo jen beztvárné bytí
Stalo se, že mě nějaký zvuk zaujal
a to jsem se smála na celý koloprostor
Některé zvuky jsem ale chtěla rozbít
a jejich části schovat do skleněných destiček
Tak moc mě roztáhly!
Houslový klíč
Jemné linie
A do toho hliněné třeštění
Všechny struny se povolily
A ještě, že tak!
Málem mi nezbyl ani
retní otvor
Hop skok krok
Přísun hop krok a skok
Jde na mě amok!!!
Psk kr ho ps k
Co to je za velevážený písmena
Hlavu mi motaj
Už se v nich nevyznam
Pr ks op kro
Chytily mě za pačesy
Dořeknu to než mi zamotaj vla-
Vlos
Vos
Pros
Kos
Kr s pos
Opos oko oko pro
Pssss
!!!!
Tělesa kolem mě těžce pochodují
a já
vůdce vzbouřenců
rozhrnu velký transparent s nápisem
Uteč ty hlavoběžci!
Jejich robustní kosočtverec se obrátí směrem vzhůruleť
Křičí na mě
Vrzškrrtvzrosť
Jejich bytí je tak třískající
že na mě hlukot působí jako jemné pianissimo
Stává se ze mě krotitel
Aleeez HoP!
Do obruče vskoč!
Je to popel
Je to touha
kterou se snaží najít na konci Kruhu
Je to obava z nekončícího plutí těch robotických těl
Nemají plout!
Mají v útvaru pochodovat!
Stává se ze mě vzduchoplavec
a pluju s nimi
s těmi, se kterými jsem byla ještě před chvílí za dobře
Nasoukali mě do svých tvarů
kdyby mě ale pustili
rozplynu se
Vřískáme teď spolu
Je to lehký hromobití
lijou na tebe tu jejich tekutinu
A proto pal!
Roznožni
a jen se posaď
vyčkávej
on možná přijde
Možná tě nakonec i oheň zasáhne
A proto pal!
Červenají se ti tváře
a v té rudé barvě
nacházíš slova
kterýma bys pojmenovala každej svět
Jenže ta červená
to je jen blikající světlo
ráno odejde
a tobě zbyde jen otevřená pusa
vytřeštěný oči
a naděje
Do své igelitky klade hřbitovní kvítí
mrtví zrovna spali
Z komínů se kouří
Slunce mi zakrývá těla
která ještě neopustila duše
Občas se mihnou
skoro jako kdyby ty hroby patřily jim
Tolik křížů
snad to nějak, Ježíši, zvládneš
Přibité maso nevidí
ale desatero si přečtou rádi
Až je rozhřeší
Znovu si pohřeší
Alfa a Omega
V kostele nastává panika
Svou ruku otevři
prsty napni
Otevři druhou
a ty duše zhasni
Rozevři prsty
propleť je dlaní
Brzo tě pohladí
dehet, maz a sraní
Tím nejsmutnějším na smutném osudu páně Janečkovu jeví se fakt, že ve svých písemných projevech projevuje snahu o zapojení jakéhosi humoru. Jenže humor v těsném objetí s nenávistí zkrátka nefunguje. A kdyby nakrásně fungoval, není to jistě prostředek, kterým bychom dnes mohli, podle slov pana prezidenta, „vyřešit naše palčivé problémy a čelit výzvám doby“.
Aj, zde leží v zemské myšolovný kůře kocourek,
Jenž vždy na klíně mi před, sladce mi lízaje líc,
Jenž mléko kravské miloval, konservy i mastné,
Než, mě patře vokem, z vokna mi náhle vypad.
Jako ten břečťan
nad hlavou biblického Jonáše.
I ten můj schne a vadne. Náhle.
Kloní se, opadá, hyne, vzdává se.
Jedeme v autě.
Já řídím a ty sedíš vedle mě.
Něco ti vysvětluju a ty trpělivě posloucháš, mlčíš.
Kam jedeme?
Pak říkám něco pěkného.
Nevím přesně, co říkám,
ale je to něco, co si představuju, že v tuhle chvíli řeknu,
abych ti dokázal, kdo vlastně jsem.
vypínám tvou obrazovku
OFF
pak si to rozmyslím
ON
ať můžeš pořád dohlížet
vždycky jsi chtěl pouštět
náš život na VHSkách