Rozhovory
K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.
Ponořit se do antického světa jako do živé vody je nezbytné, abychom se přestali rozpadat v moderní prach. (Sylvie Richterová)
Na smrtelné posteli už budu hovořit plynně česky.
Anketa mezi letošními vítězi soutěže pro mladé překladatele z češtiny.
Vladimír Špidla: Pokud bych z Masaryka ale něco bral jako inspiraci, byla to právě tato ochota formulovat realistické programy.
Co považujete za nejdůležitější přínos České transpersonální konference 2016?
Politická korektnost (z angl. political correctness) je charakterizována jako úsilí odstranit z jazyka pojmy, jejichž konotace mohou být vnímány coby urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v jejich nadřazených a diskriminujících postojích. Její používání má však i své odpůrce, podle kterých je ohrožením svobody slova a skrytou cenzurou. Zajímalo nás, jaký názor na ni mají ti, kteří s jazykem denně pracují.
Víte, být proti komunismu z vás nutně nedělá demokrata. Vy můžete být třeba náboženský nebo nacionalistický oponent, ale neznamená to, že jste stoupencem liberální demokracie. To je jedna varianta. Druhá je ta Orbánova.
Zprostředkovávat myšlenky, byť pořád doufám inteligentní formou, je podle mě cennější než napsat knihu, která bude úplně nabušená, ale nikdo si ji nekoupí.
Tenzin Tsundue, šestačtyřicetiletý tibetský básník a aktivista v exilu, byl zadržen na deset dnů (5.-15.10 2019) během pobytu čínského prezidenta na summitu v tamilském městě Mamallapuram. Tsundue v posledních letech hodně cestuje po celé Indii, hovoří pěti indickými jazyky včetně tamilštiny, je nositelem literární ceny Outlook-Picador award, jeho knihy byly přeloženy do několika světových jazyků včetně češtiny, a hlavním základem jeho otevřeně aktivistické poetiky je sen o svobodném Tibetu. Indian express přinesl 21.10.2019 rozhovor a okolnostech a průběhu jeho nedobrovolného pobytu za mřížemi.
Nikdy jsem nečetla dívčí románky, verneovky jen některé. Na základce a gymplu jsem měla úžasné češtinářky a dostala jsem od nich maximum. Pochopily, že mám ráda poezii, takže neoblíbené rozbory básní byly většinou na mně.
První texty Elfriede Jelinek nepopírají divadelní situaci nebo dramatickou postavu a přes někdy i krkolomnou vykonstruovanost jsou ironické, jako by její psaní bylo zpočátku odlehčenější.
Důležité je, že pokud chceme rostlinu něco učit, musíme ji asociovat podněty, které ona dokáže vnímat a které jsou pro ni relevantní.
Cílem není (…) dostat všechny na stávku, ale zakotvit vnímaní důležitosti tohoto tématu a vyburcovat celou společnost…
Když jsem začala psát Malinku, kvasila ve mně i její biologická rodina, takže to taky muselo ven. Bylo to silné, zase jinak než Malinka. Na jedné straně vyčerpávající, na druhé nabíjející.
