Recenze a reflexe

Méně slov o próze

Recenze a reflexe
Méně slov o próze
Recenze a reflexe
Recenze
Recenze a reflexe
Dvakrát
Recenze a reflexe
Horké párky
Recenze a reflexe
969 slov o próze
Recenze a reflexe
Minianketa
Načíst další
  • Heimito von DodererStrudlhofské schody aneb Melzer a hlubina let

    Klenot rakouské literatury

    Reflektuje Pavel Horký

    Rakouský spisovatel tedy uměl svůj myšlenkově závažný román rovněž humorně odlehčit. Byl mistrem jazyka, jeho výstižné postřehy nejednou tíhnou k aforismu a paradoxu.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
  • MP
    Ivan Diviš, Petr KrálMávám tomu dopředu všemi svými klobouky. Korespondence 1983–1998

    „Nejhorší ze všech lidských slov není nikdy, ale pozdě“

    Reflektuje Milan Pavlovič

    V mnohde pozoruhodných pasážích se mluví o poezii z hledisek, jež jen stěží docházela vzájemného přijetí, ale mohla být pochopena, jak o tom svědčí i Králova editorská role u Žalmů nebo Divišův doslov ke Královu Prázdnu světa. Zatímco Diviš v poezii bojuje tezí, Král pozorností ke skutečnosti.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
  • Pavel BryczNomádská víra

    Bryczovo dybbukování

    Reflektuje Pavel Janoušek

    Vzhledem k tomu, ve kterém nakladatelství próza vyšla, je pak zajímavé, že si autor výslovně pohrává rovněž s motivem dybbuka. Čili duše, která se zmocní těla jiného člověka. A to vše je vloženo do kontextu, který je pro autorovu výpověď zásadní, totiž do tematizace toho, nakolik je náš současný život formován médii masové komunikace.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
  • Markéta PilátováArnoštova cesta

    Arnošt Lustig a jeho příběh v obrazech

    Reflektuje Petra Schwarzová Žallmannová

    Psát. Nebylo snad nic tak důležitého v jeho životě. Psát, aby se nic z toho, co zažil, neztratilo. Psát, aby mu ostatní uvěřili. Psát, „Protože to je jediný, co má cenu. […] Jenom příběhy jsou věčnost, miláčkové, jenom příběhy“.

    Recenze a reflexe – Recenze
    Z čísla 4/2024
Načíst další
  • Alena ZemančíkováNějaké ženy a jacísi muži. Příběhy a situace

    Pásmo situačních příběhů

    Reflektuje Vladimír Novotný

    Ačkoli některé autorčiny příběhy a dozajista též jakési prozaiččiny situace se odehrávají dokonce i v nedávné současnosti, obecně vzato jsou leckteré tyto na delší časové škále se dějící lidské historie a výjevy, které je nasvěcují, bytostně zakotveny v minulosti. Je to pochopitelné a oprávněné, každý příběh má svůj počátek, svůj vývoj. Pokud posléze dospívá k určitému syžetovému vyústění nebo divadelnickou praxí ovlivněné finální scéně, zpravidla se stává do značné míry specifickým reliktem zvláště onoho minulého, uplývajícího, stále vzdálenějšího a kolikrát téměř neznatelně se vytrácejícího času.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 4/2024
  • Alena ZemančíkováNějaké ženy a jacísi muži. Příběhy a situace

    Ženy, muži a čas

    Reflektuje Alena Šidáková Fialová

    Předkládané povídky zřetelně odkazují k životním zkušenostem, věku a pohlaví autorky. Nechtějí šokovat ani nepřinášejí složité sondy do lidské psychiky, osobních i dobových traumat se dotýkají opatrně, bez tlačení na pilu a ždímání emocí – a to je více než sympatické.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 4/2024
  • Kamil BouškaDokumenty. Dokument, Má vlast, Na doživotí

    Povedená mužská poezie

    Reflektuje Olga Słowik

    Přese všechny výhrady, které zde zazněly (věřím, že čtenářstvo pozná, které z nich jsou myšleny vážně a které s nadsázkou), jsem přesvědčená, že Kamil Bouška představuje výjimečný hlas současné české poezie. Dokazuje, že „intimní“ a „angažované“ nemusí být v rozporu; že angažované nemusí znamenat didaktické, prvoplánové, apelativní; že intimní nemusí znamenat sebestředné nebo trapné.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 3/2024
  • Kamil BouškaDokumenty. Dokument, Má vlast, Na doživotí

    Ano, má nám z nás být zle

    Reflektuje Jitka Bret Srbová

    Ve výsledku žasneme nad všemi těmi strašlivými nápady v tom ohromném množství. Bouška je mistrem básnického řemesla, rovněž mistrem kruté satiry a mistrem bolestivé pointy.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 3/2024
  • Michal KašpárekFosilie

    Rozrušování hranic

    Reflektuje Vojtěch Němec

    Stává se tedy, že tam, kde by Kašpárek ve Fosiliích měl potenciál odvážně objevit dosud nepoznaná zákoutí naší kolektivní psýché, prolomí se pod ním led a zahučí do ledových vod denní, prostěsdělné publicistiky.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 2/2024
  • Kateřina RudčenkováTchyně nemá jazyk

    Tvůrčí psaní karikatur, nebo karikatura tvůrčího psaní

    Reflektuje Jan M. Heller

    Soubor Tchyně nemá jazyk není žádné velké umění, ale není to ani triviální literatura, které se někdy říká „červená knihovna“. Když autorce přistoupíme na hru, kterou s námi hraje, a naladíme se tak, aby nás její literátské pozérství bavilo, pak se s knížkou vyrovnáme dejme tomu za jednu středně náročnou cestu vlakem.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 1/2024
  • Kateřina RudčenkováTchyně nemá jazyk

    Ekumenickej žal a avokádovej toust

    Reflektuje Kristýna Vaňková

    Snahu najít společné komunikační vzorce symbolizuje v několika místech právě jazyk. Jazyk může být důvod, proč se komunikace odvíjí určitým způsobem, umí člověka zmást, nebo naopak prozradit; dokáže být domovem…

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 1/2024
Načíst další
Načíst další
Vyhledávání
Starší obsah

Pro obsah starší roku 2015 můžete zapátrat na našem starém webu: http://old.itvar.cz.

Pokud Vám můžeme s čímkoliv pomoci, napište nám!

Edituje