Zdá se, že se vše děje skokem, bezkontextuálně: rýmy spíše obkročnými a přerývanými než sdruženými. Možná i z pocitu této překotnosti času a turbulencí v něm se dějících jsme se rozhodli toto číslo věnovat vztahu jazyka k době a vice versa – řeč sama o sobě se mění, jako se mění naše pohlížení na ni, perspektiva kolektivní i individuální.