Od kontextu jsme se vzdálili jen zdánlivě. „Otevírání témat“ (mluví o něm kriticky i Jakub Stanjura) nestojí ve skutečnosti v opozici vůči tvořivému psaní, ale právě v napětí mezi nimi se ukazuje, proč má smysl, aby literatura existovala svobodně a v celé své šíři – bez předepsané funkce, ale s vědomím, že její účinky sahají daleko za stránku knihy.

Možná není třeba se obávat. Možná není ani třeba si přát, aby se česká literatura stala znovu „kabalou“ pro zasvěcené. Ale je dobré nezapomínat, že hranice, na které Kafka upozorňoval, nezmizely – jen se přesunuly. A někdy stačí velmi málo, aby se z hranic jazykových či mediálních staly hranice úplně jiné.