Snydera miluju už od teenagerských let, kdy jsem si přečetl Kerouacovy Dharmové tuláky, vydal se pod jejich vlivem na toulky a naučil se meditovat. Zdrojem Snyderova básnického vidění je ale především divoká příroda, v níž se básník celý život pohybuje.

Má-li této době zazářit hvězda spolubytí a obnovit život, je nanejvýš nutné přestat banalizovat skutečnost. Ano, kde se bere víra, že to nic neznamená? Že se svět děje bez souvislostí?