Byla to syrová poezie z rubu existence, intenzivní svojí výpovědí a radikální formou. Vzala útokem veškerý estetismus, vrátila do poezie sociální témata, která prošla vlastní existenciální výhní.

Jeho poezie byla zvláštně jiná. Vlasově jemná, opylovaná mnišským obcováním s Absolutnem, intelektuálně suverénní – a zároveň až dětsky bezbranná a pudová.