Doba Olegů Susů a Janů Lopatků je definitivně za námi. Literární kritika jako řemeslo zanikla, to, co ji dnes nahrazuje ve stejném dresu, je víceméně marketingový nástroj. Připouštím, že někteří se snaží držet praporu, ale jsou to jen takové mše pro hrstku podobných blouznivců. Role se otočily, nejdřív se „vymyslí“, nebo spíše převezme výraz, a pak se teprve naplní. (Jakub Šofar)
(1981), básník a prozaik, držitel Ceny Evropské unie za literaturu (2014) a ceny Česká kniha (2014), rovněž nominovaný na Magnesii Literu (2014) v kategorii próza, Cenu Josefa Škvoreckého (2014) a Cenu Jiřího Ortena (2010). Vystudoval sociologii a religionistiku na Masarykově univerzitě a dramaturgii na JAMU. Pracuje jako redaktor nakladatelství Host, rovněž pro časopis téhož jména; spolupracuje rovněž s týdeníkem Respekt. Debutoval básnickou sbírkou První život (Větrné mlýny, 2007). Za povídkový soubor Hra pro čtyři ruce (Druhé město, 2009) získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Román Dějiny světla (Host, 2013) byl oceněn Cenou Evropské unie a Cenou Česká kniha. Dílo Jana Němce vyšlo v překladech do devíti jazyků.