Pod dojmem mimořádného víkendu stráveného na „České transpersonální konferenci 2016“ v Národním domě na pražských Vinohradech jsem se rozhodl uspořádat anketu mezi těmi, kteří na konferenci tak či onak vystoupili – ať už s přednáškou, work-shopem, jako moderátoři či paneloví diskutéři – a do protiváhy jsem oslovil pár lidí z publika. Zde je výsledek. Mám za to, že vcelku výmluvně odráží silnou, dělnou, dychtivou a autenticky radostnou atmosféru oněch dvou nevšedních dnů. Chci také vyjádřit obdiv pořadatelům: organizace celé akce jevila se mi být nanejvýš „uživatelsky vstřícná“ a vlastně dokonalá.

Hostů jsem se položil následující otázku:

Co považujete za nejdůležitější přínos České transpersonální konference 2016?

Stále více lidí začíná objevovat nové rozměry a kvality života, ví, že život může být pro každého mnohem pestřejší, radostnější, více tvůrčí, hravý, objevitelský. Stále více lidí si také uvědomuje, že změnu v životě musíme udělat sami, že třeba vláda ani nikdo zvenku to neudělá. Je to na nás a v tomto směru je ČTK 2016 významným přínosem a podnětem ke změně vědomí nás samých i ke změně stávajícího nefunkčního paradigmatu.

Víte, za nejcennější ani tak nepovažuji program konference či kvalitu přednášek, ale to, že se potkávají lidé. Pro mne byl velice podnětný počet slovenských hostů, to už jinde nebývá běžné. Pochopitelně že je důležité vidět „naživo“ S. Grofa a další přednášející a vyslechnout si jejich názory, ale podle mne to hlavní spočívá v hovorech lidí. Dokonce bych i takovouto konferenci vnímal hlavně jako záminku, aby se lidé mohli setkat, utvrdit se či obohatit se ve svých názorech. Mnozí z nich potom z takovýchto setkání se spřátelenými dušemi žijí celé týdny. Je to jako skoro vždycky – to, co není vidět, bývá důležitější než to, co vidět je.

Čo nám v dobe, kedy zjavne celá naša spoločnosť čelí vo všetkých oblastiach ľudskej činnosti bezprecedentným výzvam, môže pomôcť rozvinúť kvality potrebné na to, aby sme sa ako jednotlivci, aj ako celé ľudské spoločenstvo, mohli povzniesť k novému tvorivému vzletu?

Tak ako už viackrát v minulosti, kedy ľudská spoločnosť existenčne balansovala nad priepasťou, i dnes tou silou, ktorej prítomnosť alebo absencia rozhodne o výsledku celej tej mohutnej drámy tvoriacej jadro identity modernej, v drásavých dualitách ponorenej mysle, je vízia. Vízia schopná zmobilizovať intelektuálnu imagináciu, morálny cit i tvorivú vôľu k tomu najvyššiemu možnému vzopätiu. Vízia schopná prebudiť nielen kvalitatívne nové impulzy stimulujúce duchovný a kultúrny rast, ale aj odvahu opustiť chránený prístav tradície a „zaručených právd“, a v snahe o dosiahnutie nových stupňov sebavedomia a vnútornej bohatosti, riskovať zlyhanie a zánik. Takáto vízia, skrze prizmu toho, čo je dnes pokladané za možné a mysliteľné, často pokladaná za čisté bláznovstvo, do života spoločnosti vstupuje prostredníctvom geniálnych individualít, schopných už tu, v prítomnosti, vnútorne niesť hodnoty, ku ktorým sa ľudstvo – pravda, ak sa nezničí – dokáže plne povzniesť až v ďalekej budúcnosti. Táto, v našom priestore jedinečná konferencia, bola dôležitým vykročením. Mnohé myšlienky, ktoré na nej zazneli ústami kultúrnych vizionárov, možno vnímať ako semienka ktoré, ak im bude venovaná dostatočná pozornosť a sta- rostlivosť, budú v spoločnosti podporovať procesy vedúce k stále plnšiemu vteľovaniu tejto budúcnosti. Na jej organizátoroch (i na nás všetkých) leží veľká zodpovednosť nezaspať, a tento impulz pretaviť v tvorivý čin.

Odpověď musím začít u sebe, v tomto případě u svých obav. Bál jsem se jisté „dogmatičnosti neortodoxních“, „elitářství outsiderů“. Taky toho, jak se potká „kosmické vědomí“ se zlatými (pozlacenými, sádrovými…) štukami těch prostor. Žádná Amazonie, žádný trans, žádný zážitkový fenomén, žádný rituál… ale jen řeči o tom všem. Jak se to „vejde“? Neutopí se to v kecech? Nestane se z toho jen hromada „spirituálních povídaček“? Nebo převládnou „psychonauti“ a prohlídky jejich „batyskafů“? Či „racionalisti“ zesměšní „intuitivce“? Kdo tam vlastně bude? „Dredaři“ a „alternativci“, „zdravovýživáři“ a batikované slečny hledající gurua, když se partnerské vztahy nedaří? Mohl bych pokračovat, mých projekcí na toto téma bylo mnoho.

Nestalo se. Vyvážená, laskavá, otevřená, tolerantní, zvídavá, nepředsudečná, tvořivá, naslouchající, neexhibující… slova. A komunikaci hledající… různost. Převedeno do „subjektové řeči“ – relativně vyvážený, laskavý, otevřený, zvídavý… člověk.

Hezké setkání, jsem vděčný a děkuji.

Psychologie 20. století zavrhla psychiku, protože není dostupná pozorování. Degenerovala ve vědu o podnětech a reakcích. Co je mezi nimi, ji nezajímalo. A. Maslow a S. Grof s kolegy znovuobjevili člověka jako osobu (jako personu). Od humanistické psychologie došli k poznání, že být osobou znamená překračovat (transcendovat) danosti. Vzali vážně niternost, subjektivitu, osobní ráz člověka a jeho, mohli bychom říct, božské jádro, jež se učíme uskutečňovat v nových podmínkách.

Nedopřál jsem si oblíbenou cestu transpersonalistů prostřednictvím psychotropních látek. Neprodělal jsem ani holotropní terapii. Přesto božské jádro člověka nahmatávám ve svobodném, tvůrčím jednání a ve vztazích osvobozených od dominance a otročení.

Má cesta souběžná s cestou transpersonalistických přátel zahrnula svobodně pojaté křesťanské podněty. Je to i stezka hermetická. Metoda budovatelů Chrámu. Kéž by i teurgická. Nemám guruy, a podněty (se vším rizikem) přijímám podle vlastní volby od postav často tak protichůdných jako Nikolaj Berďajev, Rudolf Steiner, Martin Buber a Erich Fromm.

Měl jsem možnost být na mezinárodní transpersonální konferenci v Praze r. 1992. Objevoval jsem svět dýchající atmosférou nadějných a zklamaných let šedesátých. Zdálo se, že s koncem bipolárního světa a studené války se třicet let staré naděje začnou uskutečňovat. Nestalo se. Ti, kdo berou člověka vážně jako bytost se vším všudy lidskou a potenciálně božskou, se pořád nevejdou do akademicko-ekonomického mechanismu. Jsme politicky naivní, nejsme ukázněnými straníky žádného směru.

Setkal jsem se se starými známými, s nimiž jsem tyto sny a naděje sdílel. Potěšilo mě potkat dnes zástupce následujících generací. Viděl jsem v konferenci vzájemné povzbuzení. Dotkl jsem se naděje, že se nenecháme zahnat. Jsem rád, že na pódiu mohl být transpersonální Mistr Grof. Zažít ho osobně byl větší zážitek než slyšet od něj už mnohokrát vyslovené a napsané myšlenky. Byl jsem rád, že pak v jednotlivých panelech nebylo na pódiu nějakých třicet malých grofů, ale plno svébytných osobností, kterým jde o něco podobného.

Přínos konference vidím osobně na dvou úrovních.

V Čechách se velmi bouřlivě rozvíjí alternativní scéna spirituality. Stále narůstá počet seminářů, kurzů a různých osobnostně zaměřených a často prožitkových aktivit. Lidská touha po přesahu se tak – mimo jiné – odráží v současném esoterním „supermarketu“ spirituality, který ale neposkytuje mnoho možností k vhodné orientaci. Tolik potřebná schopnost rozlišování je v této oblasti na nízké úrovni. Co tady dlouho chybělo a co konference přinesla, je otevření diskurzu o spiritualitě a transpersonálním přesahu na odbornější úrovni. Neměli bychom podceňovat, že tlak na otevřenost k jiným zkušenostem sílí. Pokud necháme tuto oblast bez důkladného odborného přístupu, dobrovolně se vzdáváme i možnosti spiritualitu v širším obecném povědomí kultivovat.

Druhý přínos konference vidím v oslovení té části veřejnosti, která nechce zpátky k tradičním náboženským formám, ale pro kterou je alternativní úroveň, z mnoha velmi pochopitelných důvodů, nepřípustná.

Obecně pak můžeme říci, že konference vznesla téma spirituality, které, budeme-li se jím cíleně zabývat, může postupně směřovat k vyvážení dnes převážně materiálně orientované západní kultury.

Že si organizátoři vše vyzkoušeli a budou připraveni na příští rok, na konání Mezinárodní konference, která by měla symbolicky navázat na Pražskou konferenci v roce 1992…

Že alespoň někomu z účastníků snad došlo, že jsme od roku 1992 ztratili 25 let a je třeba začít znovu, jinak, mimo oficiální struktury, klást si jiné než oficiální a odpovědi nenabízející otázky…

Že se těch pár desítek hledačů, kteří se nenechali zmást teoriemi a řečmi, ale už dávno začali něco prakticky dělat (v duchu apelu v podtitulu konference používat nástroje vnitřní transformace), mohlo seznámit se strastmi a pastmi levohemisférové, racionální cesty, a před teoriemi v pastech jazyka zakletých teoretiků (psychologů) v rámci panelů, kteří jen nahradili jeden matrix jiným, utekli na workshopy…

Jinými slovy že snad organizátorům došlo, nebo jim to někdo vysvětlí, že sice zorganizovali úspěšnou konferenci pro Stanislava Grofa, několik psychologů a pro pár set účastníků, ale příště by navíc mohli zkusit konferenci zorganizovat s účastníky… V rámci workshopu (a na svém blogu den před zahájením konference) jsem připomněl, že nástrojů vnitřní transformace i u nás máme hned několik, a vyzkoušených, že v Česku žije několik šikovných tvůrců světově unikátních nástrojů, o kterých ani oni, ani svět netuší, a že by se všem vyplatilo s nimi (lidmi i nástroji) celý rok pracovat a nabídnout zahraničním návštěvníkům v roce příštím nejen Karlův most a Stanislava Grofa, ale i ony transformativní zážitky… tedy že plné sály dychtivých mladých hledačů probudí organizátory z klidu ghetta k akcím a sjednocení…

Řekl bych, že hlavním přínosem je navázání na tradici a také vystoupení Stanislava Grofa, který se stal mezinárodní celebritou, má rozhodně co říci a u nás vlastně není jiné fórum, na kterém by mohl vystoupit.

Konference mě příjemně překvapila. Počtem účastníku-příznivců transpersonálního pohledu i chytrými dotazy. Dobrou koordinací a spoluprací nás všech. Předpokládám, že pro mnohé z účastníků by mohly být přínosem informace doplňující leckdy mlhavé pole duchovního vývoje. Za největší přínos na poli transpersonálních přístupů obecně považuji výzkum působení psychedelických látek. Specificky na konferenci pak hlubší seznámení s tímto výzkumem.

Těším se na další propojování „neuronových sítí“ a souvisejících důsledků ve změně pohledu na projevy, zejména v oblasti psychospirituálních zkušeností a ještě více v oblasti psychotických projevů těchto zkušeností, tak jak jsem o tom mluvil ve své přednášce. Jsem také rád, že jsme svojí účastí (obsazením pěti workshopů) pomohli zviditelnit náplň organizace Diabasis, která je podle mínění některých účastníků nedostatečně známá a neposkytuje svoji nabídku dosti viditelně.

Za nejdůležitější přínos České transpersonální konference 2016 považuji otevřená diskusní setkání odborníků z různých oblastí sdílející transpersonální paradigma. Vzájemná obohacování byla velmi přínosná. Probíhaly i dílny (workshopy), na které jsem se bohužel nedostal. Potvrdilo se, že jsme takovou akci schopni zorganizovat a hlavně ji naplnit zájmem téměř sedmi set příchozích. To dává dobré předpoklady pro ambicióznější projekt prof. Stanislava Grofa na rok 2017, a sice uspořádat v Praze transpersonální konferenci světového formátu.

Pro mě byla nejzásadnější osobní setkání se zajímavými lidmi, kteří přistupují k naší psýché z tolika různých diskurzů. Někdy to pro mě bylo inspirativní, těšila mě setkání i přednášky, kdy jsme se společně snažili hledat společný jazyk vědy a spirituality a uvažovali o jejich společenských dopadech, jindy jsem byl naopak překvapen jednostrannými nepodloženými teoriemi. Myslím si, že akce jako ČTK můžou rozvinout a nasměrovat západní psychologii a medicínu k tomu, co nás přesahuje, ovšem jedině pokud budeme pečlivě udržovat vzájemný dialog mezi vědou a spiritualitou a neztratíme u toho kritické myšlení.

Vyjádřit, v čem spočívá největší přínos České transpersonální konference 2016, nelze jednou větou. Osobně její hlavní význam vidím v znovuoživení někdejší konference z roku 1992 a napojení na její tematickou rovinu. V současné době jako by nazrál čas na události podobného typu, který je výrazem hladu dnešní české společnosti po neinstitucionalizované spiritualitě, alternativní medicíně a exotice. V jádru všech těchto oblastí zájmu je nespokojenost některých obyvatel s konzumním stylem života, establishmentem a absencí smyslu ve společnosti zaměřené na výkon a zisk.

Velmi důležitým aspektem konference byla debata ohledně destigmatizace přirozené lidské touhy po dosahování změněných stavů vědomí, které v kontrolovaném terapeutickém rámci mohou být využitelné např. při léčbě drogové závislosti a post-traumatické stresové poruchy. Dále pak byly na konferenci předloženy pozoruhodné návrhy na reformulaci některých psychiatrických diagnóz, což by mělo přínos v adekvátním řešení psychických problémů bez medikace. Také zde byly prezentovány nové metody terapeutické práce, z nichž mnohé teprve čekají na uznání odbornou veřejností.

Z osobního hlediska vnímám nejdůležitější přínos České transpersonální konference 2016 v tom, že mi umožnila představit účastníkům téma užívání tradiční amazonské medicíny českou subkulturou. Psychoaktivní látky, které do spektra tohoto typu medicíny spadají, jsou u nás ilegální, ačkoliv v zemích svého původu na jihoamerickém kontinentu jsou považovány za posvátné. Pevně věřím, že konference jako tato mají moc do budoucna změnit většinově etnocentrický přístup české společnosti a velmi se těším na Mezinárodní transpersonální konferenci 2017.

Za nejdůležitější přínos České transpersonální konference 2016 považuji samotný fakt, že se uskutečnila. To samo o sobě je významný počin. To, že se lidé, kteří u nás v této oblasti působí, dokázali společně zaktivizovat, překonat vzájemná nedorozumění a vytvořit takovou konferenci, o níž se ještě před pár lety nedalo vůbec uvažovat. V tom vidím velkou zásluhu jejího hlavního organizátora Karla Fullera, kterému se vzájemné animozity mezi transpersonalisty podařilo překonat.

Svého času jsem těžce nesl, že v zemi Stanislava Grofa, zakladatele transpersonální psychologie a jednoho z největších průkopníků výzkumu vědomí ve 20. století, neexistuje funkční transpersonální společnost a že zde na tomto poli neprobíhají žádné soustavné aktivity. Transpersonální společnost by mohla mít klíčový význam nejen pro šíření holistického pojetí psychologie a duševní terapie, včetně zásadních objevů Stanislava Grofa, ale také v prosazování změny paradigmatu a ve vytváření lepších podmínek pro odbornou vědeckou práci v této oblasti, jež by dokázala obstát v širší společenské diskuzi. To je velmi důležité, zvláště ve společnosti, kde působí takový obskurní spolek, jako je Sysifos. Stejně nezanedbatelný je přínos, který by tyto aktivity mohly mít pro vytváření tolerantnější a soucitnější společnosti. První Česká transpersonální konference k tomu, zdá se, udělala slibný krok.

Svět je složitý, žijeme v nejmaterialističtějším období dějin lidstva. Pokud základním nastavením většiny lidstva zůstává chamtivost, nevědomost, narcismus, touha po moci a penězích, pak svět vypadá tak, jak vypadá. Nevěřím v další růst a zvyšovaní produkce jakéhokoli druhu. Věřím, že cesta do budoucnosti je možná pouze skrz proměnu v lidských srdcích a ve vědomí. ČTK byla první akce svého druhu u nás zabývající se v mezioborových referátech tématy týkajícími se spirituality, lidské zkušenosti prožitku skutečnosti, která přesahuje racionální definice světa. Přednášející nabídli vysokou odbornost a vytvořili prostor pro formulování zásadních nastavení směřujících k vyvážení materiálního světa duchovními aspekty.

Doufám, že si většina lidí uvědomí, že svět v této podobě je neudržitelný a vede k totální destrukci. Sebezahleděnost, sebestřednost, a za tím vším schovaný strach sama ze sebe, strach z druhých a strach ze smrti. Dotek zkušenosti s přesahujícím zážitkem vědomí proměňuje hodnotové systémy, mění paradigmata.

Vracela jsem se v neděli domů s pocitem, že ČTK pojmenovala a zasáhla podstatná témata našich životních realit.

Z mého pohledu je jejím nejdůležitějším přínosem to, že pomáhá sjednotit zájemce o tuto oblast v České republice. Transpersonálnímu přístupu se v ČR věnuje celá řada organizací a jednotlivců, jejichž množství není malé. Doposud ovšem každý působil více nebo méně nezávisle na ostatních a bylo např. obtížné se dovědět o nejnovějších výzkumech, o sdílení zkušeností nemluvě. Transpersonální přístup skýtá potenciál na řešení mnoha problémů, se kterými se současná civilizace potýká. Ale tento potenciál nemůže být využit, pokud se nespojí dohromady větší množství odborníků z různých oborů. Navíc je konání této konference už samo o sobě příslibem dalších konferencí, a to doufám zvýší motivaci k výzkumu, napomůže rozšíření tohoto přístupu i do oblastí, kde se zatím v ČR moc neuplatňuje (např. vzdělávání), a v neposlední řadě také motivuje studenty k zájmu o tento obor, protože jen díky nim se bude moci v budoucnosti plně rozvinout.

Konference dala prostor pro zajímavé setkání psychologie, filosofie, výzkumu a spirituality. Nové paradigma, podporované posledními výzkumy vědomí, zde nabízí jiný pohled na každodenní realitu, ale také na práci s materiálem hluboce zakořeněným v nás. Transpersonální psychologie a znovuobjevené techniky domorodých obyvatel rozšiřují dosavadní paletu metod, jak s tímto materiálem pracovat, efektivně zkvalitnit náš osobní život a skrz to napomoci celkové situaci ve společnosti.

To podstatné bylo nejen rozšíření odborného dialogu, ale také nabídnutí těchto myšlenek veřejnosti. Věřím, že se na konferenci podařilo obojí.

Česká transpersonální konference 2016 svou návštěvností ukázala, že o transpersonální témata, spiritualitu a nové paradigma ve vědě je u nás velký zájem. Pro mě osobně byla dvoudenním polem vědomí a kolektivní inteligence, které se postupně sytilo v době jejích příprav a samotnou konferencí pouze vyvrcholilo, jako vysoká vlna uvnitř dalších polí vědomí. Takové pole vědomí je zesilovačem, jenž v tu chvíli rozšiřuje naše možnosti dosáhnout do oblasti plnější a hlubší inteligence, kdy díky vysokému počtu svou pozorností a zájmem zainteresovaných jedinců jejich mysli rezonují s jinými zdroji a druhy inteligence. Myslím, že na ČTK 2016 jsme mohli být několikrát svědky takových momentů, které přinesly opravdu nové a pro některé překvapivé vhledy a impulzy. Nakonec to je hlavní poslání pořádání podobných akcí. Velmi mne potěšilo, že se podařilo dosáhnout i dalšího cíle a tím bylo vytvoření vhodných podmínek pro setkávání, propojování a též doprovodný program (mj. výstava obrazů v Pražské křižovatce, meditace, koncerty a tance). Poděkováním a zároveň odměnou pro pořadatele byla vysoká míra zapojení publika v závěrečných tancích univerzálního míru v neděli večer, které byly pro mnohé zcela jistě zajímavou spirituální zkušeností.

Brzy se rozběhnou přípravy mezinárodní transpersonální konference 2017 a za Budapešťský klub ČR mohu slíbit, že uděláme opět maximum, aby splnila svůj účel a kromě záplavy informací se stala další oslavou života a našeho znovuobjevení smysluplného místa v kosmické hře.

Konference považuju spíš za takové kontrolní stanoviště oboru než za nějakou zvláštní událost. Platí to možná méně v tomto případě, neboť tradice české transpersonální psychologie je velmi namátková: něco málo v 60. letech, něco málo v 90. letech, něco málo dnes. Každopádně si vážím hlavně snahy vytvořit určitý prostor a mám za to, že tento prostor je o řád důležitější než to, čím je v tom či onom případě naplněn. Jako každá konference přinesla i tato výrazně lepší a výrazně horší příspěvky – ty lepší a k věci: Stanislav Grof, Milan Hrabánek, Jiří Horáček nebo Vladimír Lobotka; ty horší nebo mimo: Kamila Němečková, Václav Cílek a Tomáš Sedláček –, ale s tím se tak nějak počítá. Koneckonců téměř všechno to, co na konferenci zaznělo, je pečlivě a úplněji formulováno jinde, snad s výjimkou příspěvků psychiatrů z Národního ústavu duševního zdraví, kteří prezentovali aktuálně probíhající výzkumy s psychedeliky.

Takže pokud se ptáte na hlavní přínos, mám za něj právě ono modelování určitého prostoru, zrození scény z ducha roztroušenosti, abych parafrázoval Nietzscheho, a doufám, že tato scéna se nějakým způsobem udrží. To mě vlastně už předem zajímalo nejvíc: Kdo se na České transpersonální konferenci objeví? Budou to hlavně ženy 40+, tyto „bohyně víkendových seminářů“? Vykladači karet a astrologové? Studenti psychologie, kterým je akademické brnění těsné? Lidé, jimž psychedelika zatočila s konvenčním pohledem na svět? Staří bardi, kteří se někde na Žižkově stále zabývají „tušením stínů“ a „tušením souvislostí“? Nebo snad básníci, kteří ještě věří, že poezie čerpá ze zřídel zření spíše než z trapnosti času? Témata volně sdružená pod hlavičkou transpersonální psychologie přitahují lidi z různých stran, ale samotná konference na mě nakonec působila civilněji a uměřeněji, než by se z předešlého výčtu mohlo zdát.

Domnívám se, že přínos České transpersonální konference 2016 lze vidět v několika rovinách. Na zcela obecné úrovni představuje transpersonální psychologie (resp. transpersonální hnutí, případně paradigma) významnou součást sílícího proudu současné kultury, který zdůrazňuje klíčový význam spirituality pro dnešního člověka a lidstvo. V této souvislosti je třeba poznamenat, že transpersonální hnutí klade důraz na pěstování prožitkové spirituality a distancuje se od mocensky manipulativního přístupu organizovaných náboženství s jejich církevní hierarchií. Poznatky transpersonální psychologie (TP) potvrzují dnes populární náhled, že naše myšlenky a pocity skutečně utvářejí a mění náš svět. Z toho vyplývá závazek osobní zodpovědnosti za kultivaci vlastní mysli, včetně její nevědomé složky (viz C. G. Junga), ve smyslu sokratovského výroku „Poznej sebe sama!“. Západní civilizace, která v důsledku globalizace ideově ovládla celou planetu, se zcela bezprecedentním způsobem zaměřila na vnější svět a odvrátila se od světa vnitřního. Transpersonální hnutí reflektuje tuto extrémní nerovnováhu, která se přímo promítá do reality globální krize současného lidstva, a důrazně artikuluje nutnost revize dosavadního redukcionistického materialismu moderní vědy, který vyústil do kořistnického přístupu vůči přírodě i našim bližním. TP totiž potvrzuje zjištění C. G. Junga a starších hermetických myslitelů, že naše individuální oddělenost od světa a druhých je ve skutečnosti jen zdánlivá a relativní a že jsme v samé podstatě všichni jedním celkem.

Na druhé úrovni představuje ČTK 2016 zásadní krok směrem k užší oborové spolupráci psychologů, psychoterapeutů a dalších odborníků na poli TP, jejichž dosavadní činnost se od svých počátků v 90. letech rozvíjela spíše po samostatných liniích. Organizace konference byla společným dílem většiny místních odborných a zájmových sdružení, jež se věnují rozvoji jednotlivých odvětví TP. Tento integrující posun je velmi potřebný a žádoucí s ohledem na to, aby bylo možno realističtěji doufat v kýženou větší otevřenost vůči transpersonálním přístupům v rámci státem kontrolované zdravotní péče (nemocnice, pojišťovny). Holistický přístup TP ke klientům a pacientům, akcentující podporu samoléčivých a seberozvojových impulsů, představuje variantu nesmírně potřebné alternativy vůči mainstreamové psychiatrii. Ekonomizace současné medicíny, psychiatrii nevyjímaje, totiž vyústila do podoby bezduché a destruktivní mašinerie (tzv. medicinsko-průmyslový komplex), jejíž praktiky a zájmy se mnohdy dostávají do příkrého rozporu se základními etickými principy lékařské práce a tlačí psychiatry k předepisování alarmujícího množství psychofarmak, jež místo léčby pouze potlačují symptomy a otravují organismy pacientů, kteří si na nich navíc vytváří závislost. Tato skutečnost představuje jeden z kritických problémů současné společnosti, přičemž TP disponuje jistými nástroji, jež by mohly napomoci jeho řešení. Tyto souvislosti představil čestný host konference psychiatr Stanislav Grof, hlavní zakladatelská postava TP, ve svém úvodním příspěvku „Návrh přehodnocení psychiatrie, psychologie a psychoterapie: odkaz výzkumu vědomí trvajícího půl století“.

Na třetí úrovni spočívá význam ČTK 2016 v jednoznačném a rozhodném přihlášení se k filosofickému i odbornému odkazu Stanislava Grofa, který je podle mého názoru v současnosti (po smrti Václava Havla) světově nejvlivnějším žijícím českým rodákem. Grofovu epochálnímu životnímu dílu, jež bývá často napadáno a zpochybňováno stoupenci materialistické vědy, se dostalo široké podpory z mnoha stran. Sobotní přednáškové bloky byly věnovány referátům českých odborníků o Grofových nejvýznamnějších vědeckých a terapeutických přínosech: holotropním dýchání, psychospirituálních krizích a výzkumu terapeutického potenciálu psychedelických látek. V neděli pak zazněly příspěvky vztahující se k širšímu kontextu Grofova díla: světonázorovým a kosmologickým aspektům transpersonálního hnutí a významu přírodní medicíny domorodých kultur.

Transpersonální konference nabídla příležitost zakusit, jak mocná energie vznikne při ochotě otevřeně komunikovat, spolupracovat a tvořit. Transpersonální oblast bytostně znamená vykročení za zaběhlé hranice osobních horizontů. Vyjít člověk k člověku a prožít to jako zázrak. Myslím, že to se nám v širokém měřítku podařilo a pocítili jsme na okamžik prostý a vzácný pocit radosti: Tady jsem doma.