Poznámka k 13. a 17. listopadu

Barbar je především ten, kdo neuznává lidství druhých, kdo jejich lidství relativizuje nebo popírá – ať už na základě barvy kůže, víry, nebo kulturních hodnot.

Drobná publicistika – Glosa
17. 11. 2015

Jsou mezi námi příslušníci generace, která si 17. listopad 1989 pamatuje matně. Až zpětně rozpoznáváme obrys historického okamžiku, který naše životy určuje dodnes jako jeden z posledních významných dějinných mezníků. Také rozpoznáváme, že již nelze stavět věci černobíle, že žijeme v režimu, který se jmenuje kapitalismus, a ani ten není jen dobrý, stejně jako období před rokem 1989 nebylo – například z hlediska péče státu o sociálně nejslabší – jen zlé. Tím nechceme nijak relativizovat historická provinění, například na politických vězních. Naopak jakákoli relativizace v těchto věcech nám připadá nemístná a nevkusná.

Řadu věcí jsme byli nuceni spatřit úplně poprvé. Na řadu z nich jsme nebyli připraveni.

17. listopadem jsme z mnohaleté izolace vstoupili do světa, který nás v mnoha ohledech svou pestrostí oslnil. Řadu věcí jsme byli nuceni spatřit úplně poprvé. Na řadu z nich jsme nebyli připraveni. Migrační vlna, které Evropa čelí, před námi otevírá propast událostí, jejichž důsledky nemůžeme dohlédnout. Toto zjištění nás naplňuje úzkostí, ale i nadějí, že v této zkoušce dovedeme důstojně obstát.

Chováme tuto naději obzvláště nyní, po útocích v Paříži z 13. listopadu, kdy náš oprávněný strach pomalu ale jistě smývá ze světa všechny barevné odstíny a hrozí, že zůstane opět jen ona ideologicky zdřevnatělá černá a bílá. Útok v Paříži je neomluvitelný akt nenávisti a zla, který nás spojuje v sounáležitosti a soucitu s oběťmi a jejich rodinami. Nepřipisujme jej ale lidem, kteří jsou jím otřeseni a zasaženi stejně jako my. Viníkem je Islámský stát, nikoliv migranti, kteří před právě takovými projevy zla prchají ze svých domovů.

Nepodléhejme laciným nacionalistickým tendencím, nezapomínejme, že v jejich jménu před čtyřmi lety Anders Behring Breivik v Norsku stejně strašlivým způsobem zabil 77 nevinných mladých lidí. Stejně jako jsme tenkrát nevolali po preventivní stavbě detenčních táborů pro bílé pravicově orientované muže kolem třiceti, netrestejme nyní nevinné děti, ženy, ale ani muže za něco, na čem nenesou nejmenší podíl viny.

Nepodléhejme laciným nacionalistickým tendencím.

Barbar je především ten, kdo neuznává lidství druhých, kdo jejich lidství relativizuje nebo popírá – ať už na základě barvy kůže, víry, nebo kulturních hodnot. Nestavějme se na stranu barbarství. Nedopusťme, aby spontánní zvolání, které po 7. lednu tohoto roku znělo z mnoha náměstí po celé Evropě, zvolání „Já jsem Charlie“, bylo v historické perspektivě čteno „Já jsem karikatura svých vlastních hodnot“.

Chviličku.
Načítá se.
  • Adam Borzič

    (1978) je básník, esejista, terapeut, šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía, s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, ...
    Profil
  • Jan Němec

    (1981), básník a prozaik, držitel Ceny Evropské unie za literaturu (2014) a ceny Česká kniha (2014), rovněž nominovaný na Magnesii Literu (2014) v kategorii próza, Cenu Josefa Škvoreckého (2014) a ...
    Profil
  • Jonáš Hájek

    (1984), básník a překladatel, muzikolog, redaktor v hudebním nakladatelství. Literární reflexe otiskuje nejčastěji v časopisech Souvislosti a Tvar. Doposud publikoval tři básnické sbírky: Suť (Fra, 2007, Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda ...
    Profil
  • Marek Šindelka

    (1984), spisovatel. Vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Jako svou prvotinu publikoval sbírku Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), kniha byla oceněna Cenou ...
    Profil

Souvisí

  • Rozhovor s Marií Iljašenko

    Osip jsem já

    Ptá se Adam Borzič

    S básnířkou Marií Iljašenko o Maďarsku, nenávisti k literatuře a ptačích cestách.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 16/2015
  • Kulturní politika
    Rozhovor s Kateřinou Kalistovou

    Kritiku beru – a nemusí být konstruktivní

    Ptají se Adam Borzič a Svatava Antošová

    Aktivismus je naprosto nutný, aby demokracie fungovala a státní správa nezdegenerovala. To je v podstatě hnací motor státní správy. Bez něj si to ani nedovedu představit.

    Rozhovory – Rozhovor
    Z čísla 15/2015
  • Láska je mým náboženstvím

    Muhjaddín Ibn (al-) ’Arabí je pro mne dlouho hledaným, milovaným pokladem, bez kterého si dnes jen sotva dokážu představit vlastní spiritualitu: myšlení i zkušenost Boha.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 14/2015
  • Tím jak skupina, která sama sebe nazývá Islámský stát a všeobecně je známá pod zkratkou ISIS, pokračuje v páchání masakrů na Blízkém východě, musí muslimové čelit totalitární ideologii, která uvádí tuto organizaci v život stejně jako ostatní teroristické skupiny. Každý teroristický čin spáchaný ve jménu islámu výrazně ovlivňuje životy všech muslimů, odcizuje je jejich spoluobčanům a prohlubuje zkreslené vnímání étosu jejich víry.

    Drobná publicistika – Glosa
    Z čísla 14/2015