Lidé
(1964, Příbram), prozaička, pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. Její původní jméno Irena Freistadtová bylo v 70. letech změněno a spisovatelka přijala matčino dívčí jméno. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–5 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu UK, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně, později jako novinářka (Svobodný hlas, Mladá fronta, časopis České stomatologické komory, časopis Židovské liberální unie Hatikva, měsíčník Maskil). V současnosti působí jako spisovatelka na volné noze. Vydala prozaické knihy Goldstein píše dceři (Melantrich, 1997), Hrdý Budžes (Alois Hynek, 1998), Někdo s nožem (Alois Hynek, 2000), Doktor Kott přemítá (Petrov, 2002), Čím se liší tato noc (Petrov, 2004), Oněgin byl Rusák (Druhé město, 2006), O bílých slonech (Druhé město, 2008), Darda (Druhé město, 2011), Medvědí tanec (Druhé město, 2014) a sbírky poezie Pražský zázrak (Pražská imaginace, 1992), Bez Karkulky (Druhé město, 2009) a Napůl ve vzduchu (Druhé město, 2016). Od roku 1976 žije v Praze.
K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.
To, co teď píšu, není nic ze současnosti, znovu se vracím – asi už trochu obsesivně – do 80. let. Pořád mám totiž pocit, že je to zapotřebí.
K letošnímu 80. výročí úmrtí Karla Čapka jsme připravili anketu, ve které jsme se zeptali jak českých spisovatelů, dramatiků či veřejných intelektuálů, tak i několika zahraničních bohemistů, zda a nakolik podle nich rezonuje Čapkovo dílo i v současnosti.
To, co teď píšu, není nic ze současnosti, znovu se vracím – asi už trochu obsesivně – do 80. let. Pořád mám totiž pocit, že je to zapotřebí.
Politická korektnost (z angl. political correctness) je charakterizována jako úsilí odstranit z jazyka pojmy, jejichž konotace mohou být vnímány coby urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v jejich nadřazených a diskriminujících postojích. Její používání má však i své odpůrce, podle kterých je ohrožením svobody slova a skrytou cenzurou. Zajímalo nás, jaký názor na ni mají ti, kteří s jazykem denně pracují.
My, čeští spisovatelé, vyzýváme sponzora Českého slavíka Karlovarské minerální vody, aby se jasně morálně distancovaly od hodnot zpěváka Tomáše Ortela a jeho skupiny.
