Lidé
(1987) je básník a překladatel. Pochází z jihočeských Nemějic, žije v Praze. Dosud vydal tři básnické sbírky: Stínohrad (Weles, 2008), Výjevy (Host, 2013; Cena Jiřího Ortena) a Volné verše (Host, 2017; nominace na cenu Magnesia Litera). Jeho čtvrtá sbírka Účaří vyjde v nakladatelství Argo. Jeho tvorba byla přeložena do angličtiny, němčiny, polštiny, rumunštiny, řečtiny a bulharštiny. Přítomné básně pocházejí z jeho páté sbírky, která vyjde v roce 2027 v nakladatelství Adolescent.
Honza Walda Valík
Po druhotině Vepřo knedlo zlo vyšla básnická sbírka s rafinovaným názvem Milancolia a to už pro mne byla přesvědčivě kniha-událost, kde se ke slovnímu sebeironickému hračičkářství přidala silná nota melancholická a existenciální, respektive prosákla tam zespodu a vzniklý amalgám byl vesměs hutný, ostrý a jiskřivý jako diamant.
Šnečí rohy a pařáty
těžce se mi dýchá
já se dvěma penisy
a kozlí hlavou
Rozpouštím vlasy
skoro nedýchám
Můj otčím byl debil k pohledání, nicméně s gustem vyprávěl příhody na pokračování, jejichž hrdinou byl Venca Hlína z Motyčína. Dnes už se nedozvím, jestli to byl jeho copyright, případně jen předával dál, co sám kdysi dávno vyslechl. Zmiňuju to proto, že i v debilovi může kvasit poezie.
maligní ikty, překrvené doby
a tolik časů zkovovělých v plíce
a tolik řevů přes drcený jícen –
a přesto – přesto – z hlubin zpět se probýt
a vpít se
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
Po druhotině Vepřo knedlo zlo vyšla básnická sbírka s rafinovaným názvem Milancolia a to už pro mne byla přesvědčivě kniha-událost, kde se ke slovnímu sebeironickému hračičkářství přidala silná nota melancholická a existenciální, respektive prosákla tam zespodu a vzniklý amalgám byl vesměs hutný, ostrý a jiskřivý jako diamant.
My, čeští spisovatelé, vyzýváme sponzora Českého slavíka Karlovarské minerální vody, aby se jasně morálně distancovaly od hodnot zpěváka Tomáše Ortela a jeho skupiny.
Šnečí rohy a pařáty
těžce se mi dýchá
já se dvěma penisy
a kozlí hlavou
Rozpouštím vlasy
skoro nedýchám
maligní ikty, překrvené doby
a tolik časů zkovovělých v plíce
a tolik řevů přes drcený jícen –
a přesto – přesto – z hlubin zpět se probýt
a vpít se
letí jak špatné rýmy první včelka / die erste Biene schlechte Reime summend / and like bad rhymes here comes the earliest bee
Můj otčím byl debil k pohledání, nicméně s gustem vyprávěl příhody na pokračování, jejichž hrdinou byl Venca Hlína z Motyčína. Dnes už se nedozvím, jestli to byl jeho copyright, případně jen předával dál, co sám kdysi dávno vyslechl. Zmiňuju to proto, že i v debilovi může kvasit poezie.
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
„… násilí spojované s uměním ve veřejném prostoru jednoduše nepředstavuje o nic více nežli
veřejnost, jíž oslovuje, nerozlišitelný abstraktní pojem…”
