Účaří
jen účaří je neměnné
jak celonoční můry
vzpomínky kapou z temene
snem křižovány shůry
bolest, jen bolest utváří
a přimyká nás k účaří
Ze střepů
ze střepů, které posouváme v nahodilých trasách
krystalizuje náhle konstelace
jako sen prostovlasá
zářící smrtí, jež se nepřestává vracet
ne stínohra, ne chaos ani ornament –
přesný řád věcí, souběh singularit
omámen
nedýchám, mrtvý pohled pevně zaryt
spatřeno, souhvězdí náhle vyzařuje do tmy
v dálce se sbíhá v okamžitém bodě
paprsek zazáří a mizí, nadehmotný
a střepy rozpouští se v prapůvodní vodě
Kotě
teprve tehdy… jako dítě
s dědou a sluncem na schodech
koťátko, chytej! zachytí tě
na konci šňůrky, i tvůj dech
klouzavý uzel jako hádě
tak lehounce se sune
a každý další mělký nádech
je souboj s nerozumem
koťátko dosud mělce přede
jak kolektivní svědomí
odvraťte zraky, kráčí středem
zase tam zpátky, k dědovi
teprve tehdy… v nočních dnech
daruj mi, Bože, další dech
Po páteři
za deště žestí, tamburín
si klestí cestu k jambu rým
jak jedno srdce ke druhému
v neznámém slavném Božím jménu
projděte se mi po páteři
vy archandělé s hořícími meči
na cestě k zhasínajícímu keři
k ležícím žebrákům, co vestoje tam klečí
Děkujeme, že vracíte sklo do výčepu
těhotná zají kozla šlukem
co jí příroda nenadělila na kráse
to jí vzala na rozumu
plešatý šaman zaklíná autobusovou zastávku
v Rybníčkách vypuklo povstání
ale po pátém pivu se změnilo v posezení
ve Strašnicích bydlí prašivec
za silných dešťů sedává na sídlištním betonu
vylézá zpod nestříhaných nehtů
uzavírá smlouvy s nečitelnými podpisy
až budem umírat na eldéenkách
ruce tisknuté rukama náhle neznámýma
potři nám rty něčím nevysychajícím
a odvez nás umřít domů
ještě se pokusíme vyslovit něco posledního
z rukopisů z let 2017–2020
Devátý výjev (tichý)
vzduch mezi stébly je tišší než ticho
dýcháš ho, dopíjíš zelený ichor
zítřek zní krvavým výkřikem do pustin
Bože můj, najdi mě tam, kde tě opustím
ze sbírky Výjevy, Host 2013
Tichá villanella
stát za zvukem a tišit rozléhání
když velká slova malí lidé vřeští
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni
nestavět světu na odiv své rány
byť krve víc než kapek v nočním dešti
stát za zvukem a tišit rozléhání
skrýt v úctě plachou vážnost věčné panny
a svazek rukou s palmovými městy
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni
spát na zemi a v stínu svatých strání
z cest nejkratší je cesta do neštěstí
stát za zvukem a tišit rozléhání
zvát nezvané a sami nebýt zváni
do mělkých louží, do životních trestí
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni
je tolik lidí, kolik jen je dlaní:
jsi člověkem svou dlaní, ne svou pěstí
stát za zvukem a tišit rozléhání
mít prázdnou štoudev při zázraku v Káni
ze sbírky Stínohrad, Weles 2008
-
Ondřej Hanus
(1987), je básník a překladatel. Pochází z jihočeských Nemějic, žije v Praze. Vydal tři básnické sbírky: Stínohrad (2008), Výjevy (2013, Cena Jiřího Ortena) a Volné verše (2017; nominace na cenu Magnesia Litera). Přítomné básně ...Profil
Souvisí
-
letí jak špatné rýmy první včelka / die erste Biene schlechte Reime summend / and like bad rhymes here comes the earliest bee
-
„… násilí spojované s uměním ve veřejném prostoru jednoduše nepředstavuje o nic více nežli
veřejnost, jíž oslovuje, nerozlišitelný abstraktní pojem…” -
-
My, čeští spisovatelé, vyzýváme sponzora Českého slavíka Karlovarské minerální vody, aby se jasně morálně distancovaly od hodnot zpěváka Tomáše Ortela a jeho skupiny.