Inspirovala někdy vaši básnickou tvorbu pornografie?

Ano.

• Alžběta Stančáková, básnířka

Ani v nejmenším. A lituji básníky, pro které inspirací je. Mně je v poezii i životě inspirací imaginace.

• Zbyněk Fišer, básník, literární vědec

Ano, mnohokrát. Porno může být užitečné, nebo dokonce zábavné, ale taky je poučné. Zrcadlí totiž mezilidské vztahy v gramatice tělesných pozic (a redukuje tak identity na role), zpeněžuje touhu (a zároveň maskuje společenské rozdíly), parazituje na médiu (a samo se médiem stává), je stereotypní (a přitom formuje naši představivost). To všechno z porna dělá snadno přístupnou, ale výstižnou metaforu současnosti.

Když vidím videa s názvy jako „Pár si to rozdá před šmírákem“, „Borec šuká macechu uvízlou pod stolem“ nebo „Sexy závislačka dělá anál za peníze“, uvědomuji si, jak bolestivé může být psát o skutečnosti s jen malou, žánrovou nadsázkou. V tomto ohledu je „ošklivé Česko“ z několika mých básní čistě pornografickou postavou (před koncem kariéry).

• Elsa Aids, básník, spisovatel, pseudonym

Jedině bez zvuku, nahlucho… Pak dokáže být fascinujícím hanobením chrámu božího. Každému hanobení třeba vášně, a vášeň má slova, můžete je vkládat do úst. Běda ale, pustíte-li zvuk.

• Roman Krištof, básník, publicista

Neinspirovala. Maximálně jako protiklad. Protože v poezii, ať je třeba jakkoli vulgární, jde přesně o opak toho, o co jde v pornografii.

• Karel Škrabal, básník, novinář

Pornografie mě inspirovala už od útlého mládí, chtěl jsem proniknout k podstatě věci a zjistit, jak to chodí. Pořád jsem si říkal: Je něco takovýho opravdu možný? Je to realita, nebo jenom sen? První zkušenost byla s porno fotkama táty našeho spolužáka v pátý třídě, co nám při prohlídce zabavila ruštinářka a byl z toho průser. Ale moje první skutečná velká zkušenost s pornografií byla v porno videopůjčovně ve Stockholmu, krátce po převratu, pro mě něco tak nevídanýho a svobodomyslnýho: V kabince vám pustili film dle vašeho přání! Utratil jsem za to nějaký ten kus z diet a ze startovného v basketbalovém turnaji a náramně si to užil. Připadal jsem si, ač panic, jako chlap. Pornografie se pak taky začala objevovat v mé tvorbě ve formě samostatných textů, jedné pornoherečce jsem napsal báseň nebo využívám různých přirovnání a pořád mě baví. Jsou tam skvělý hlášky. „Máte nějaký tvrdý koule, to by chtělo vystříkat, co vy na to, pane?“

• Bořek Mezník, básník, IT specialista, obchodní manažer

Moji básnickou tvorbu pornografie neinspirovala.

• Vít Kremlička, básník, prozaik, hudebník, literární publicista

Pokud vymezíme pornografii jako samoúčelnou stimulaci sexuálního vzrušení, nemyslím, že by mé psaní významně inspirovala. Něco jiného je obscénnost, tedy „nemravnost“. To je otázka hranic historicky proměnlivé společenské konvence a ty mě jistě baví tu a tam atakovat. I když by se zdálo, že v době post-post-postmoderní již všechna sexuálně-erotická tabu vzala za své, banální zkušenost nás přesvědčuje o opaku. Zkuste prohlásit či napsat v mainstreamových médiích cosi tak evidentního, jako že T. Okamura nebo V. Klaus se programově demagogicky projevují jako pitomci – čímž stimulují nejtupější agresivitu svých příznivců, a tedy provozují čirou politickou pornografii –, se zlou se potážete. O jakési rouhavé divadelní inscenaci, jež nadzdvihla roucho na stolci kardinála Duky, nemluvě. Já tedy užívám ve svých básních tzv. silná slova bez problémů, jeví-li se mi přiléhavými či zábavnými. Což je i historie mé nejrecenzovanější sbírky Mrdat (2001): Recenzenti měli jasno – nechutné siláctví, exhibicionismus (je to jako vykálet se před oponou Národního divadla, napsal jeden) atd. Názvu věnovali tři čtvrtiny rozhořčeného textu, básním, které obscenitu zcela postrádaly a usilovaly o jiná a hlubší sdělení, pár řádek. Nebo ani to ne. A to mě přesvědčilo, že užití obscénního slova v názvu bylo produktivní.

• František Dryje, básník, prozaik, esejista

Ne. Ale pornografie inspirovaná básnickou tvorbou by mohla být vcelku vzrušující podívaná.

• Zuzana Lazarová, básnířka, fotografka

Pornografie mě inspirovala několikrát. Literární porno, na které často myslím, je Millerovo Pod střechami Paříže. Bavilo mě, jak se v téhle knize Miller snažil uspokojit tehdejší klasické konzumenty pornografie, ale stejně mu to moc nešlo. Například v jedné scéně nechá nějaký penis stříkat přes celou Zem až na Mléčnou dráhu. Doboví čtenáři tuhle poctivou dávku šivaistické erotiky nezvládli, ale já na ni několikrát u několika svých eruptivnějších básní myslel. Ve sbírce Šišky za úsvitu se lstivě smějí je báseň „Muži ve španělském gay pornu“ a ta je inspirovaná zcela konkrétním španělským videem. Fascinovala mě jeho živost, která zcela přeznačila to očekávané, co je na pornografii trochu protivné. Předem daný scénář, kulisy úřadu, atraktivní muži v dokonalých oblecích, předvídatelná choreografie technik a pozic. To všechno ti konkrétní španělští herci spálili svojí vášní. A to mě ohromně bavilo. Taková syrová sexuální poezie.

• Adam Borzič, básník, překladatel, publicista, terapeut

I kdeže, mě pornografie k tvorbě tedy rozhodně nikdy neinspirovala, pámbu s námi a zlý pryč, vím ale například o jedné básni Jaroslavy Oválské v její sbírce Za lyrický subjekt, která se neštítila zachytit muže před obrazovkou, na níž právě probíhalo… no, to ani nemohu říci. Nechutné. Z feministického hlediska hodnotím také jako nepřijatelné, jak tato báseň vyobrazuje politováníhodnou manželku tohoto pána.

• Olga Stehlíková, básnířka, literární kritička

Porno otevírá vědomí. Touhy, strachy, pudy v roztomilém guláši falešného a pravého spermatu, reálného a fake squirtu, hraně nadržených a opravdově zaplacených samic a samiček, kurev a slušných holčiček, které se nechají svést za půl minuty, takže to vyjde nastejno, horlivých paniček a nevlastních sester/matek, sekretářek, policistek. Úlitba nevědomí. Chrochtavé orgasmy. Atavismy. Oplodňovací seance. Nebohé souložníky svou výdrží zničí. Je libo obrovská prsa a zadek, nebo model nymfička? Teenky a černoši s penisy velkými jako plácačka na mouchy. Všechno. Hned. Třicet creampies ve střihu za sebou? No problem. Porno otevírá vědomí. Když chceš.

• Jana Orlová, básnířka, performerka

Ne, nevím o tom. Nehledal jsem inspiraci v pornografii, pokud nepovažujeme za porno každodenní vztahy a provoz.

• Kamil Bouška, básník

Mám deset let starou kratičkou nerealizovatelnou divadelní hru, jež byla inspirována pornografií, jazykem právnických dokumentů a genderovou tematikou. Můj osobní highlight toho textu je placení prostitutce, které k úžasu jejích tří klientů probíhá bezhotovostně, neb ona dáma má čtečku karet vestavěnou přímo v těle. A nad ní má vytetovánu číslicovou klávesnici, aby bylo možné zadat PIN (zadávání je doprovázeno slabým pípáním z jejích útrob).

Pak ještě zhruba před dvěma lety jsem byl vyzván kamarádem malířem, který, byv inspirován mrtvolkami z pornofilmů, namaloval v pestrých nereálných barvách sérii úžasných pláten s výjevy mládeži nepřístupnými, abych k obrazům napsal nějaké texty pro plánovanou publikaci. Když jsem se k psaní dostal, padla na mě jakási meditativní nálada a s ní samá filosoficko-religiózní témata – o bídě lidského pinožení na této Zemi, smyslu života a jeho neodvratném konci atd., takže to nebylo úplně to, co se ode mě čekalo. Texty tedy od té doby tlejí v mém šuplíku.

• Tomáš Míka, básník, prozaik, překladatel z angličtiny, hudebník

K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. Je fajn sledovat z gauče horské velikány a zalesněné prolákliny, nad kterými se povalují mléčné mraky. Ale samotnému výhledu z vrcholu se to nevyrovná. Nemáte vůně, vlhko, horko, zimu, vítr, déšť ani jiné nepřízně počasí, skrz ně se k člověku dostávají podstatné vjemy a podněty. Ale pokud nemůžete cestovat, i dokument se hodí. A báseň, která byla pornem inspirovaná, je tato:

Žíla 22
Na porno nikdy není pozdě
každý kdo píše
věří v budoucnost
kde lidé budou číst
zapomeň na lajky
a hodnotící hvězdičky
nic nebrání tomu
aby se našel skutečný svět
navzdory skvělému názvu

• Anna Beata Háblová, básnířka, architektka

Neinspirovala.

• Viktorie Rybáková, básnířka, fotografka, výtvarnice

Nepamatuji se, že by někdy inspirovala mou básnickou tvorbu pornografie – zato erotika ano. Její prožívání a vlastní představivost mě přivedly ke zbásnění Patafyzického kalendáře Alfreda Jarryho, které jsem příznačně nazvala Kalendář šestého smyslu. Vznikal v letech 1981–82, kompletní knižní či spíše sešitkové podoby se dočkal až o patnáct let později v nakladatelství Clinamen Dana Štveráka (1996). Jarryho názvy jednotlivých měsíců (Absolutno, Haha, Eso, Čerň, Vymozkovač, Červeň, Pedál, Clinamen, Vojvoda, Hovnajs, Panděro, Drbna, Falus) měly pro mě tak silnou vnitřní imaginaci, že ji nešlo uchopit a převést do básnických metafor jinak, než právě s pomocí erotické představivosti. Nebo ještě přesněji: Jarryho názvosloví erotickou představivost samo vyvolávalo. Tuhle ero-linku, kterou jsem postupem času zjemňovala, jsem pak následovala i ve svých pozdějších sbírkách – Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), jež je vlastně celá o milování se se smrtí, a Dvojakost (Milan Hodek, 2014).

Pornografie je ovšem úplně jiný level. Pornografie erotiku zabíjí – byť se můžeme bavit o tom, kde je vlastně hranice, kdy se erotika přehoupne do porna, a můžeme se o tom bavit donekonečna a tu hranici se nám stejně nepodaří úplně jasně načrtnout. A protože mě tahle rozmlženost vždycky dráždila, musela jsem se s ní nějak vyrovnat – k čemuž došlo v próze Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), kterou jsem pojala jako pornogrotesku a celé porno v ní postavila na hlavu. Kdo to pochopil a dokázal surfovat na stejné vlně, ten knihu s chutí dočetl. Ti ostatní mi nadávali do sprosťaček a odporných zrůd. Takže znovu: Kde je vlastně ta hranice?

• Svatava Antošová, básnířka, prozaička

Ano. Ale nevím o tom, a poznávám to, až když to po sobě čtu.

• Petra Strá, básnířka

Královna mokrého království

(apropriováno ze serveru nornik.net)

Kdo sní o piss hrátkách
Jana splní vše více než vrchovatě.
Fantaziím se nekladou meze,
já osobně kromě pohledu na močící kundičku
miluji i její vůni a chuť.
Její piss chutná,
rozlévá se všude kde je to možné,
rád olizuji její prsty namočené tou božskou vlhkostí.

používá ona madam nějaký prášky na odvodnění,
aby stihla pochcat víc kunšaftů
nebo přirozeně jen víc pije
a lije se to z ní samo?

představa jak nořím s kamarádkou
a Janička mě zalévá svým nevysychajícím proudem
stojí za představu.
Pro info
má teď kamarádku,
která dělá i kaviár a vomit,
což je pro skutečné fajnšmekry.

Pro milovníky pissu je jen jediná královna…
Jana dokáže cokoliv, zážitky s ní překonávají fantazii.
Její šampanské je té nejvyšší kvality,
pak už zbývá jen nenasytně hltat a polykat.
Je voňavá, čisťoučká a maximálně vstřícná.
A také nádherně bezedná.
To nejsou prázdné řeči, ale nádherná, vlhká pravda.
Díky Jani, že mohu pod Tebou ležet a polykat Tvůj voňavý piss.
Díky za vzrušující doplňování kávy,
která tím nabývá puncu jedinečnosti.

Prostě se na tebe jen vychčije,
ty se u toho můžeš vyhonit
a na stůl jí pak krásně a s úsměvem položíš 1x 1.000,- kč.
Prostě náádhera.
Tak jsem ji slušně poslal do prdele,
pustil jsem si péčko,
vyhonil jsem si ho a ušetřil jsem 1.000,- kč.
Ale nány, který chtěj chlapa jen pochcat za těžký prachy,
bych nejraději nakopal do řiti.

• Ondřej Hanus, básník, překladatel, literární publicista