Lidé
(roz. Tausingerová, 1957, Praha), básnířka. Vystudovala klavír na Pražské konzervatoři u prof. Arnoštky Grünfeldové a prof. Jana Panenky. V roce 1976 emigrovala do Kanady, o rok později přesídlila do USA. Ve Filadelfii absolvovala Curtisův hudební institut u Mieczysława Horszowského. Posléze studovala anglistiku na Pensylvánské univerzitě, ale studia nedokončila. V současnosti žije v New Jersey, pracuje jako učitelka klavíru a překladatelka. Vydala básnické sbírky Noční krční hřídel (Host, 2006), Místo nedělí (MaPa, 2008), Nahmatávání dna (Malina, 2012) a Máme to ještě lehké, jak jednou bude jasné (dybbuk, 2017). S básníkem Milanem Děžinským přeložila výbor z poezie americké básnířky Sharon Oldsové Papežův penis a jiné básně (Host, 2014).
V důvěrné intimní řeči této sbírky je tolik autentické spirituality, duchovnosti, která se všech skutečností života, od nepatrných každodenních výjevů a vjemů po závažné existenciální otázky, zahrnující i nepřítomnost blízkých a smrt, zmocňuje pokorně, ale současně se zranitelnou odvahou.
Poézia ďaleko od jazyka je název akce, která se odehraje v Café Fra za spolu-pořádání projektu literarnyklub.sk. Diskutovat budou Yveta Shanfeldová a Juliana Sokolová za moderace Michala Talla.
Napřed se to musí dělat tak,
aby nebylo dítě.
Pak se to musí dělat tak,
aby se dítě nevzbudilo.
V důvěrné intimní řeči této sbírky je tolik autentické spirituality, duchovnosti, která se všech skutečností života, od nepatrných každodenních výjevů a vjemů po závažné existenciální otázky, zahrnující i nepřítomnost blízkých a smrt, zmocňuje pokorně, ale současně se zranitelnou odvahou.
Napřed se to musí dělat tak,
aby nebylo dítě.
Pak se to musí dělat tak,
aby se dítě nevzbudilo.
dychtivý noční vítr si tiše / odnáší svůj stín / život řídne, houstne sen
Libí se mi všednost, maličkosti, věci, zdánlivě bezvýznamné okamžiky, které se nedají nahradit ani zopakovat. Každodennost jako iluzorní repetice.
