Cena Václava Buriana
Napřed se to musí dělat tak,
aby nebylo dítě.
Pak se to musí dělat tak,
aby se dítě nevzbudilo.
Napřed se to musí dělat tak,
aby nebylo dítě.
Pak se to musí dělat tak,
aby se dítě nevzbudilo.
Po všetkých apokalyptických a pesimistických vyjadreniach v tomto rozhovore to bude znieť možno prekvapivo, ale: som optimista. O apokalypse píšem odjakživa: obe moje doteraz vydané knihy končia básnickým obrazom apokalypsy, tretia sa po apokalypse odohráva dokonca celá. Napriek tomu som skôr apokalyptický romantik.
vlasy žijú vlastným životom, vtláča
nás čoraz hlbšie do seba, a hoci si nepamätá
naše mená, vieme, že nás nadovšetko
miluje. že by za nás obetoval
nekonečné množstvo cudzích životov,
že by vyrazil každým smerom naraz
a dohrýzol každého spravodlivého boha.
vychádzame z mesta. kedysi týmito ulicami chodili ľudia / a zvieratá, ktoré k sebe ľudí prijali, dnes sú domy väčšinou rozborené
Libí se mi všednost, maličkosti, věci, zdánlivě bezvýznamné okamžiky, které se nedají nahradit ani zopakovat. Každodennost jako iluzorní repetice.
Aktuálne číslo Ravtu prináša len malú ukážku tvorby desiatich ocenených básnikov a poetiek.