Nic z toho, co nám nabízejí spisovatelé, není cosi, co si jenom sami vytvořili, ve skutečnosti to jen nalézají, protože my všichni jsme literatura, totiž její živá materie, ať už jsme, či nejsme si toho vědomi. Ale jestliže je to tak, že příběhy jsou všudypřítomné a že stačí jen sáhnout do nedozírného celku, jaký je pak rozdíl mezi Balzaky a těmi, co ve velkém vyrábějí čtivo?
(1940, Brno) absolvoval filosofickou fakultu, obor čeština-ruština. Velice krátce učil a v čase normalizace byl zaměstnán jen jako pomocný dělník. Publikoval v samizdatu a v exilových časopisech. První knížka mu mohla vyjít až v roce 1991 v nakladatelství Atlantis. Následovala řada románů, povídkových a esejistických knížek, dvě inscenované divadelní hry a sedm rozhlasových her. Jeho romány se často překládaly a vycházely francouzsky (nakladatelství Gallimard), španělsky, německy, italsky, polsky, anglicky, rusky, japonsky, arabsky atd. Získal několik literárních cen, např. Cenu Jaroslava Seiferta v roce 1999 a Magnesii Literu v roce 2020. Sám si nejvíce cení romány Uprostřed nocí zpěv, Nesmrtelný příběh, Herec, Slib a Liška v dámu. Jeho tvorba je označována za postmoderní, on sám by spíš řekl, že je magickorealistická. Byl členem disentu, Ludvík Vaculík mu v roce 1978 v Edici Petlice vydal knížku Případ nevhodně umístěné šance. Podepsal Chartu 77.