chtěl bych se mu stihnout omluvit
protože pět minut běží…
na poezii je super to, že má prostor
že se vejde do každý myšlenky autora
a vůbec ji nepřesahuje, že ji řídí
páč je pokorná
a plachá a bojí se příšerně lidí
protože ty skutečně miluje

Týden jsem chodila po městě
a říkala si: tohle chci, sednout si do křesla,

vysvléct se a pohoršit všechny mladíky kolem,
ty hladké Adonise, každý má aspoň pět penisů!

Ať se žene / nebo zvolna plazí / čas nech být

Zkouška slzného aparátu. Je čas to tady odsvětit. Jsme proti tomu očkováni?

Rostliny, které pěstuješ potmě, mají / oranžové kořeny. Kdo barví oheň, kdo

s chutí zapomenu / s chutí ostružiny vrostlou v patře

Druhý díl Město-já-stavení.

Další, ještě politováníhodnější inovace od pobytu s Camille spočívala právě v instalaci detektorů kouře do pokojů. Všiml jsem si jich hned po příchodu a zároveň si uvědomil, že vzhledem k výši stropů – aspoň tři metry, spíše čtyři – je nedokážu deaktivovat.

Strmý závan probuzení / sliny topí tělo / zatížené svítáním

Kapitola první

Cizinec vedle něj se jakoby omluvně a rozpačitě usmíval. Zřejmě nepatřil k ranním sadistům nebo to dobře tajil.

Byl v jejich sadu. Patřil sice kdysi Herbertově rodině, ale po válce jim ho sebrali.

„Pozdě,“ řekl předseda populační komise a důrazně zvonil na zvonek, který měl na stole. Do místnosti ihned vstoupili čtyři policisté.

Deml občas psal „nevážné“ básně ve stylu satiricko-říkankově-naivistickém, obsahující dobové narážky i vulgarismy…

Na západní frontě stále vládne klid zbraní. Mezi lidmi se krom jiného říká, že Hitler sedí v polstrované cele, Göring je takřka vyřízený a moc si mezi sebe rozdělili Goebbels, Himmler a Ribbentrop.

Zkrátka, zlobím se a zlobím se na Sovu a na Kaminského.

Vidinu, že Rimbaud je naživu, měla jeho matka Vitálie osm let po smrti svého syna v témže kostele Notre-Dame (postaveném v Charleville až v letech 1860–63), kde se v r. 1866 konala slavnost Arthurova prvního svatého přijímání.