F.-ovy slepice klovou rýži a nikdo se nehádá/ Hádka se strhne, až se slétnou N.-ovi vrabci, aby klovali rýži/ F.-ovy slepice klovou rýži a nikdo se nehádá

Zbytnělá přítomnost / pocit, že jsem vdechována a vydechována zároveň

Vypouštěl jsem dech včerejšího večera / z nafukovací karimatky na které jsi spal

řeky pod našima nohama / se neptají / čekají

Keď prišiel do nemocnice, už ju nestihol.
Bolo to tesné a vedel, že v ten deň
mal byť jej jediná návšteva.

Vlašský špitál

slyšíš pláč jeho sirotků
za zimní noci?

a hřbitov naproti
ze kterého vybrali kostry
a zaparkovali tam auta
hotelových hostí

Strmý závan probuzení / sliny topí tělo / zatížené svítáním

Kapitola první

Cizinec vedle něj se jakoby omluvně a rozpačitě usmíval. Zřejmě nepatřil k ranním sadistům nebo to dobře tajil.

Byl v jejich sadu. Patřil sice kdysi Herbertově rodině, ale po válce jim ho sebrali.

„Pozdě,“ řekl předseda populační komise a důrazně zvonil na zvonek, který měl na stole. Do místnosti ihned vstoupili čtyři policisté.

Nedívá se na něj, běží. Jen jeho dlaň otevřená v důvěře a očekávání. Blíží se k ní. Zaváhal. Tím to končí?

To je úžasné, že Británie vystupuje z EU. Česko bude hned za ní.

Na západní frontě stále vládne klid zbraní. Mezi lidmi se krom jiného říká, že Hitler sedí v polstrované cele, Göring je takřka vyřízený a moc si mezi sebe rozdělili Goebbels, Himmler a Ribbentrop.

Zkrátka, zlobím se a zlobím se na Sovu a na Kaminského.

Vidinu, že Rimbaud je naživu, měla jeho matka Vitálie osm let po smrti svého syna v témže kostele Notre-Dame (postaveném v Charleville až v letech 1860–63), kde se v r. 1866 konala slavnost Arthurova prvního svatého přijímání.

Dobový text Jaroslava Vrchlického o Arthuru Rimbaudovi.

Fragmenty z předmluvy k nevydané korespondenci Arthura Rimbauda.