Orlí matko, víš o všech těch, kteří teď nad tebou bdí, o všech, pro něž budeš až do konce června středem vesmíru, zraněním světa, které se musí zhojit, aby se směli stát lepšími lidmi? Jsi všechno, co jsme vzali přírodě, všechno, co jí vrátíme, když vejce prasknou a tvá mláďata vyletí.

Tak například s příchodem jara
pravidelně přivádím k pláči svoje kolegyně.
Jedna z nich mi proto už pohrozila žalobou.
Jiná, údajně kvůli mně, omdlela v tramvaji.
A přestože před každým mailem od šéfa
prudce padám na kolena a spínám
ruce k modlitbě, takovým jako já
se může snadno stát, že se ocitnou
na koberečku kvůli svému humoru.

V mlze a jemném mrholení
každý z Levého Hradce
odchází jiným směrem
Král jde první a je vidět nejdéle
plášť za ním ve větru
tančí ve zlatém listí

Ztrácím se v zrcadle na palubě
a on tu sedí,
po celý čas tu tak seděl a já si nevšimla,
je to ten černý a zlatý,
ten s elegancí pantera,
je to ten s arogancí gangstera.

jsem opilý. vše je víceméně stejné. mluvíš bez přestání.
hodně. nahlas. násilně. musíš si zajistit správnou polohu.
popularitu. místo ve společnosti. vzbudit silný dojem, že dokážeš hodně. a víc. všechno. že se ničeho nebojíš. že stojíš na vlastních nohou.
že ti nikdo nemůže ublížit. že jsi neporazitelná.

Pamatujeme si časy, které jsme zažili
a nezažili. Vzpomínky
jsou jako delikátní rostliny. Zalesňujeme
se. Zašustíme ve větru. Bujní.
Ztrouchnivělí. I plevel bude mít své
místo v nás. Tak to bývá. Tak to bývá.

Babi měla ve zvyku jezdit středem silnice, ke kraji uhýbala, jen když se v protisměru objevilo auto, a svou netrpělivost dávala najevo rychlou jízdou a prudkým bržděním.

Žerty stranou, poslechl jsem si ho a ukázalo se, že Kizma má v plánu, že si ho vyhoním, prostě si budu mastit kládu, což je jedno a totéž, a oni budou moje semeno zkoumat pod mikroskopem.

Bum – a bylo to. Celou dobu jsem nebojoval s Marianinou agresivitou, ale s její chemií. Její mozek vyráběl špatné chemikálie. Zneužívala ho, zničila jeho zdravé možnosti. Potřebovala od něj jen, aby jí vytvářel druhý svět. Svět Měsíce.

Sto padesát metrů nad nimi na mírné vyvýšenině pod ochranou stromořadí ležel nehybně muž. Přes tvář se mu táhla bílá jizva, kde střela škrábla kůži a odtrhla lalůček levého ucha. Tmavé vlasy měl nakrátko ostříhané a na spáncích prošedivělé a oči modré a chladné jako ocel. Spatřil, jak kuřákovu tvář ozářil krátký záblesk plamene sirky.

(kapitola z románu Otálení)

Drazí přátelé, nemám rád „poslední slova“. Tahle jsou první, která vám adresuji po tom, co jsem odešel do prázdnoty.

Není pochyb, že ani to nejpoetičtější porno nikdy nevzkřísí beztvářnou mrtvolu k tanci & zpěvu (jako čínský pták Chaos), ale… – představte si scénář k tříminutovému filmu, který se odehrává na mytickém ostrově…

Deml občas psal „nevážné“ básně ve stylu satiricko-říkankově-naivistickém, obsahující dobové narážky i vulgarismy…

Přítel: Objednali si u tebe pamflet. Jednáš s Böhmem, ne s Fučíkem. Snad si nemyslíš, že se změnili?
Spisovatel: Poučili se. Teď jim to došlo. Vědí, že nás budou potřebovat.
Přítel: Jako oběti.
Spisovatel: Ano, Pavel, Ludvík, Jaroslav, Zdeněk – to jsou noví mučedníci.
Přítel: A ty jim takhle pomůžeš. – Vždyť je to umístěnka na Bory.
Spisovatel: Přeháníš…
Přítel:A ty sám se cítíš na kriminál?

ne jen můj údiv / ale i faustův údiv / ten údiv nad údivem

(handicapované drama)

CHODEC: V žádným případě! Jihový- chodní Evropany jsme vůbec neměli přijímat! Nejsou dostatečně vyzrálí. Stejně tak Poláci, Češi a Slováci.