* * *

malé výbuchy každý den
ne
každou minutu požáry malé exploze
mezi bránicí a žaludkem ve jménu tebe
rychle scrolluju
ve jménu tebe zapomínám
malé výbuchy každý den
poškozují nezvratně bránici žaludek
způsobují otvory poruchy statiky
metastáze malých výbuchů ve jménu
rychle masturbuju
četl jsem někde potěžkej zbraň
terč
cvičnou figurínu
obrazy se dějí za mnou
möbiova smyčka pauznutého praxinoskopu
taková ta řeka v bazénu obrazy
se dějí za mnou
se mnou
četl jsem říkáme
opusť obraz k rašení
říkáme
masturbuj buď svůj muž
malé výbuchy každý den mají své jméno

* * *

slova jsou jako listy když je vítr
utrhne krásnej let
havarujícího letadla ke vzpomínkám
nikdo si neví rady
s ničím s nikým
ani o poledni nemáme stín
i ve čtvrtek jsme bez dotyku
chybějící osmý pád mezera
mezi s kým a bez koho
slova se jako listy všude kolem válí

má tichou kérku na ruce
když mluví dívá se do země
nohy složený pod sebe
každý slovo každý pád dvakrát váží
byl o ní jeden sen
je tam kde není kde nemá být
a říká tady jsem
byl o ní jeden sen
dvakrát krátce zapískala asi i
chtěla říct já jsem
chtěl jsem říct my

havárie letadla krásný volný pád
jsme lidé bez stínu ve stínu
nelze mít stín
slova se vrací zpátky do větví
není už na displeji ani v paměti
prstů rtů

* * *

jiskřičky a kapičky
první mléčná dráha
vytržená ze strniště
zmrzlých prvních rukou v nočním autobuse
sen o samotě spolujezdce prvočísla
labutí hnízdo u kebabu
štěkot kloubů
svírající airbnb polibků
někdy se nic nezdá
jako když dechy malují po skle
a bolty v žluté tmě
odvážejí náklady
třeba moře pláží
teplou večeři

* * *

občas
v mezičase času
jsou částečky tmy a škvíry světla
trčí tu povodeň ruka na klice
strop trčí stíny silnice
vždycky venku nějaká je nespíš
převaluješ se zvedneš se
jinam
zelený telefon je ruka na klice
je navigační systém k svlíkání
svlečeš se
jako z kůže jako navždy
které je navždy od do
navigační systém
je navždy
jen řádka písmen

* * *

a teď se na tajným místě
napijem na tvoje kořeny
rozlila jsi ze skořápky moje bělmo
nedokážu si na tebe vzpomenout
bez minulosti
zůstalo jen jméno
a pár geometrických tváří
vláda je asi vždycky beztvará
aby se mohla rozlít kolem všech výčnělků
a prohlubní
bez mého bělma
se už znovu nenarodíš nevylíhneš
bez střihu kořenů
nejsou rodidla vlády

* * *

vzájemní samaritáni
vzájemně se prostituují
za deště na Palachově náměstí
ve tmě umírají stíny na nemoc
mluví se o spočitatelných vlasech
a nevypočitatelnosti bílých míst na mapě
kůže umírá
poslední metro na nemoc
dechu
zbylých listů na stromech
déšť pořád platí
naklíčené pozadí Palachova náměstí pořád platí
kůže odklopená od kostí pořád platí
svlečený cigaretový papírek věští jaro
vzduch je bez kyslíku
vzájemní samaritáni umírají na nemoc
vzájemná prostituce se rozpíná
nad náměstím Jana Palacha
jako nová kůže k rozebrání

* * *

sníme se
dva avataři
jsme tu kvůli mně
jsme tu kvůli tady
jedné noci ve dvou nocích
jsme spolu společný
kafe výlety hádky
společný děti
ve dvou nocích v jednom snu
ve dvou snech v jedný noci
sníme se
dva živý
geometrický průniky a harmonie
jízdní řád vystavujících

* * *

až vzplaneš a popel vymění vzduch
zavřu okna a dveře zacpu je
hadrem trpělivě nasliním prst
a až zmrzneš a budeš pálit
k nesnesení
vymyslím si vlasy k přikrytí
a oči k tanci
ani se nehni pak
trpělivě dýchej pak
budeme kruh
a hrad

* * *

kdysi se mi stalo:
čas ztratil náhubek
byla jsi sklíčkem vůně
a byla první i druhá mléčná dráha
vytržená ze smetiště
z kůže
bílé jako labutí hnízdo kdysi
šustily a štěkaly klouby a vlasy
bolty spěchaly ke konci moře
a každé okno byla voliéra
kdysi jsem měl:
tvůj sníh
tvé kry
byla jsi nahá a já oblečený
jenže
čas ztratil náhubek

* * *

jsem po oblevě
nezabruslíš si po mně blízko
štěkají psi kolem nejde nikdo
nikdy nikdo nejde kolem ležím
rozteklý a znovuzmrzlý a rozteklý
nezabruslíš
šedivo štěkají psi
máš prsty kolem
napůl ve vodě máš prsty kolem
mých napůl ve vodě
jsem rozteklý
a znovuzmrzlý a rozteklý
štěkají psí sliny
napůl v nich
si zabruslíš

* * *

v zimě si hladím ruce jako cizí
k zahřátí dělají tvary
otvory malík se může prohnout k ukazováku
zaklesnutý kapiláry kombinace
ukazováku a palce
je tvoje paměť
jemná jako led
moje kyne do oken maluje po skle
jako když se nic nezdá
někdo zvoní
přišel na odečet
zatneme si ruce
pak jsi krajina
uzel

* * *

použilas mě jako se používá
skutečnost obrysy snu žilnaté obrysy
šepsované slehlou trávou loukou jít
je se mnou
práce
tlačit táhnout někam dojít
dívat se na věci
není možné jen mluvit
říkat až do alibi do masky pověsit
slova na slova těžké zdobné vyřezávané rámy
nestačí tlačit táhnout
nestačí někam dojít
odněkud lze vždycky odjet
do nikam
a kdyby nebylo nic
jak lze být bez ničeho?
lze použít nic?
nikdy jsi mě nepoužila jako skutečnost
jen jsi navštívila výstavu mých věcí slov
jen mluvit není možné
může nic použít něco?
jako skutečnost?