Lidé
(22. 9. 1986)
vyrůstal v Nové Bystřici na Jindřichohradecku, prošel mnoha zaměstnáními, momentálně pracuje u železnice. Je autorem povídkových sbírek a autobiograficky laděných novel, věnuje se i hororovému žánru a fantastice. Publikuje časopisecky, s některými z jeho prací se mohli seznámit i zahraniční čtenáři. Žije s rodinou v Českých Budějovicích.
Přebal knihy působí nenápadně, výrazně však pracuje s atmosférou. Tlumená, téměř monochromatická fotografie navozuje dojem zastavení a odstupu a působí o to signifikantněji, že se jedná o motiv svatby (přechodového rituálu). Postavy zachycené zezadu v pohybu ztrácejí svou konkrétnost a získávají obecnější, symbolickou rovinu. Typografie komorního brožovaného vydání je střídmá, odpovídající charakteru textů a podtrhující celkovou melancholickou náladu sbírky.
Pozoruješ zvíře,
které si právě vyskočilo k tobě
na postel
Neustále si saháš do úst
přerostlým nehtem na palci
Podej mi toho kocoura, zahuhláš
Přebal knihy působí nenápadně, výrazně však pracuje s atmosférou. Tlumená, téměř monochromatická fotografie navozuje dojem zastavení a odstupu a působí o to signifikantněji, že se jedná o motiv svatby (přechodového rituálu). Postavy zachycené zezadu v pohybu ztrácejí svou konkrétnost a získávají obecnější, symbolickou rovinu. Typografie komorního brožovaného vydání je střídmá, odpovídající charakteru textů a podtrhující celkovou melancholickou náladu sbírky.
Pozoruješ zvíře,
které si právě vyskočilo k tobě
na postel
Neustále si saháš do úst
přerostlým nehtem na palci
Podej mi toho kocoura, zahuhláš
Jsou i další pecky. Třeba hymnická Musim si šlehnout nebo Zasraný lidi v autobusu.
