07_poezie_melichar
Dominik Melichar

les zatím chřadl

les zatím chřadl
z kůry se svlékl listy shodil aby
dýchal nestačí to zkažený vzduch nezdárný
lesa syn se vrací ze světa bujarých industriálních
večírků tančí kolem kmenů kolem korun les zvažuje
břitvu do lýka rezignaci lepší než se zalknout

Beletrie – Poezie
Z čísla 9/2021

les zatím chřadl
nechtěné skleněnky se kutálí do důlků
po patách se kutálí pámelník jako malé zárodky
granátů jako ochutnávka jako švédský stůl příště
lepkavě slzí les mucholapka jenže lidi nejsou mouchy
znají cestu ven z okna lidi se vždycky dostanou ven ale les

les zatím chřadl
zkrápěl vodu v brázdách po velkých autech
se přibližovaly s přibližováním dřeva po ukazatelích
na batozích cizinců nic nevědí neznají šlapou do louží
jako by jim patřily šlapou do náruče lesa ve tvaru dítěte
lidská matka má taky takovou náruč les jí její dřevo nebere

les zatím chřadl
sál rez hltavě z odložených prsů
nabíral plnými hrstmi odloženou krmi
radoval se z odložené radosti a miloval se
s odloženou láskou na lidské stoly a do lidských
srdcí les nikdy nic neodložil

les zatím chřadl
hladit prsty bez nehtů může
vyvolat paniku hladit nohy bez kůže
může vyvolat odpor hladit kůži nehty
vedle těla způsobuje ochromující bolest
do kůže a nehtů lesa člověk dupe kope škrábe

les zatím chřadl
v pomačkaném kabátě
zasmrádlém čpícím lhostejností bezdomovec
ustlaný na okraji města s atrofií takzvaného místa
pod sluncem nemůže se zapálit na to jsou zákony
musí plnit funkci lesa člověk funkci člověka plnit nemusí

les zatím chřadl
slovy a diakritikou prostupujícími
škvírami po ztracených dílcích skládačky
západu slunce v korunách stromů vyfoceného a
zarámovaného v ikea store za 699 korun tisícovky
mrtvých korun za 699 lidských korun

les zatím chřadl
ani sněhové vločky se nesnášely dopadaly
do obnažených dlaní lesa jako zapálené šípy žluté
kyselé pálící sněhové vločky tavící mízovody sněhové
vločky ve tvaru komínů po práci a na dovolené se vločky
nesnášejí les nemá po práci les nepojede na dovolenou

les zatím chřadl
z kůry se svlékl listy shodil aby
dýchal nestačí to zkažený vzduch nezdárný
lesa syn se vrací ze světa bujarých industriálních
večírků tančí kolem kmenů kolem korun les zvažuje
břitvu do lýka rezignaci lepší než se zalknout

les zatím chřadl
přikryl se mrazem i země
i vzduch se přikryly třpytilo se to
proti lampě mráz pálí můry i sny
člověka pálí to pro pohodlí si vezme les
se pro pohodlí raději shodí aby ho pohodlí tolik nebolelo

les zatím chřadl
choulí se zástup s prošlou dobou
trvanlivosti před dveřmi felčara s kravatou
od věštecké koule nevzhlédne důvěra se zlomeným vazem
do strouhanky oděná čeká na prince tomu vesele podkovičky zvoní
když se snáší účtenka od felčara lesu k nohám

Chviličku.
Načítá se.
  • Dominik Melichar

    (1987) se narodil v Praze, žije v Praze, pracuje v Praze a všechny lockdowny tráví v Praze. Kromě Prahy navštěvuje taky Šumavu, která je spoluautorkou části zde uveřejněných básní. Vystudoval bohemistiku na pražské Filozofické fakultě ...
    Profil

Souvisí