AL

Lidé

Alžběta Luňáčková

Medailon

(1995), pochází z Opavy. Časopisecky publikovala v Hostu, Souvislostech, Protimluvu, Ravtu. Studuje bohemistiku na UK. Žije a pracuje v Praze. Koncem roku 2019 jí v nakladatelství Host vyjde básnická sbírka.

  • Alžběta LuňáčkováPravý úhel

    Vzývání pravidelnosti ve světě bez pravidel

    Reflektuje Vít Ondrák

    Pravý úhel lze také číst jako zrcadlo soukromého světa, v němž se básnická fikce stává realitou možná víc než realita sama. Takto poetizovaný svět je neustále tázán, neboť nic nemůže zůstat pevně ukotveno něčím tak nejistým, jako je jazyk.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 19/2020
  • Alžběta LuňáčkováPravý úhel

    Berlí prozkoumávat terén

    Reflektuje Jan M. Heller

    Nejistota, s  níž básnické já vstupuje do prostoru, je především nejistota vztahu k  druhému.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 19/2020
  • Alžběta Luňáčková

    Spisovatelé mezi obrazy

    A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 19/2020
  • ZB MŠ TČ
    Čtení, Festival
    Brno – Ústřední knihovna Jiřího Mahena
    Zofia Bałdyga, Marie Šťastná, Tomáš Čada, Tomáš Míka, Sylva Fischerová, Petr Pazdera Payne, Renata Bulvová, Monika Načeva, Tom Bresemann, Alžběta Luňáčková, John Mateer, Tatev Chakhian, Michaël Vandebril a další

    Den poezie

    22. ročník festivalu pod heslem „Konec a počátek“.

  • AL
    Alžběta Luňáčková

    Mezi domovem a domovem

    Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 10/2019
  • Alžběta Luňáčková

    Potopa je tam nahoře

    Chtěla bych se pozorovat jako text,
    který od sebe oddálíš,
    když ti začne slábnout zrak
    Jenže jsem dělitelná
    na to, jak se vidím
    a na to, jak si myslím, že vidím

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2018
Načíst další
  • Alžběta LuňáčkováPravý úhel

    Vzývání pravidelnosti ve světě bez pravidel

    Reflektuje Vít Ondrák

    Pravý úhel lze také číst jako zrcadlo soukromého světa, v němž se básnická fikce stává realitou možná víc než realita sama. Takto poetizovaný svět je neustále tázán, neboť nic nemůže zůstat pevně ukotveno něčím tak nejistým, jako je jazyk.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 19/2020
  • Alžběta LuňáčkováPravý úhel

    Berlí prozkoumávat terén

    Reflektuje Jan M. Heller

    Nejistota, s  níž básnické já vstupuje do prostoru, je především nejistota vztahu k  druhému.

    Recenze a reflexe – Dvakrát
    Z čísla 19/2020
  • Alžběta Luňáčková

    Spisovatelé mezi obrazy

    A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.

    Beletrie – Próza
    Z čísla 19/2020
  • AL
    Alžběta Luňáčková

    Mezi domovem a domovem

    Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 10/2019
  • Alžběta Luňáčková

    Potopa je tam nahoře

    Chtěla bych se pozorovat jako text,
    který od sebe oddálíš,
    když ti začne slábnout zrak
    Jenže jsem dělitelná
    na to, jak se vidím
    a na to, jak si myslím, že vidím

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 18/2018
  • AL
    Alžběta Luňáčková

    Tvrdohlavá jak nářečí

    Páternoster je děloha, / ve které jsi mě líbal jako chlapa / Vzala jsem ti chlast, abys mohl růst

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 11/2018
Vyhledávání
Starší obsah

Pro obsah starší roku 2015 můžete zapátrat na našem starém webu: http://old.itvar.cz.

Pokud Vám můžeme s čímkoliv pomoci, napište nám!

Edituje