Lidé
(1995), pochází z Opavy. Časopisecky publikovala v Hostu, Souvislostech, Protimluvu, Ravtu. Studuje bohemistiku na UK. Žije a pracuje v Praze. Koncem roku 2019 jí v nakladatelství Host vyjde básnická sbírka.
Pravý úhel lze také číst jako zrcadlo soukromého světa, v němž se básnická fikce stává realitou možná víc než realita sama. Takto poetizovaný svět je neustále tázán, neboť nic nemůže zůstat pevně ukotveno něčím tak nejistým, jako je jazyk.
Nejistota, s níž básnické já vstupuje do prostoru, je především nejistota vztahu k druhému.
A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.
Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.
Chtěla bych se pozorovat jako text,
který od sebe oddálíš,
když ti začne slábnout zrak
Jenže jsem dělitelná
na to, jak se vidím
a na to, jak si myslím, že vidím
Pravý úhel lze také číst jako zrcadlo soukromého světa, v němž se básnická fikce stává realitou možná víc než realita sama. Takto poetizovaný svět je neustále tázán, neboť nic nemůže zůstat pevně ukotveno něčím tak nejistým, jako je jazyk.
Nejistota, s níž básnické já vstupuje do prostoru, je především nejistota vztahu k druhému.
A tak se musí deprese vymývat v alkoholu podobně jako fotografie v lázni a rozkolísaná nálada nahrazovat ztlumením, abys mohla další den znovu pochybovat, znovu se ploužit, znovu se probouzet jako fénix z přeplněných popelníků.
Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.
Chtěla bych se pozorovat jako text,
který od sebe oddálíš,
když ti začne slábnout zrak
Jenže jsem dělitelná
na to, jak se vidím
a na to, jak si myslím, že vidím
Páternoster je děloha, / ve které jsi mě líbal jako chlapa / Vzala jsem ti chlast, abys mohl růst
