***

Mezinárodní prostor.

Já mezi domovem a domovem.

Tichá pošta mezi prvním a druhým spánkem.

Kdyby se všechny vagóny seřadily za sebe,

vytvořily by frontu čekající na nebezpečí.

Nebe s péčí, nebe s péčí.

Při usínání přemýšlím

o oblíbeném emotikonu svého boha.

Ten, co potutelně mrká.

Vzdálenost, na kterou ostřím,

nachází trvalky v detailech.

Nadýchané těsto. Operace srdce. Statika stromu.

Jako rodilý mluvčí pro věci lásky

odmítáš doslovné překlady.

***

Bývala jsem důvěryhodná a klidná,

připomínala jsem pasoucí se zvěř.

Žádné drama nemohlo vést k zuřivosti.

Kroutilo se nespokojeně hlavou,

když požírala jsem předpoklady a z hnízda

vytlačovala vejce se zárodkem potenciálu.

Kladli mi na srdce: tělo není vlčí hlad,

tělo není zničující soulož pod záminkou nespavosti,

ale nadstandardní péče o tvá rozhodnutí.

***

Dravec svým letem kopíruje tvar poloostrova.

Letadlo vykreslí na nebi nevídanou čáru.

Můj odlet z těla kopíruje mateřské sobectví.

Představuji si kruhy pod očima jako nositele umění.

Představuji si vzpurnou bradu

jako produkt dobrovolné samoty.

Dle letového plánu tě povolávám

do svých jednobuněčných pokojů.

Můj obrat je volba dispečera zazděného ve věži.

Až budu stát nohama pevně na zemi,

až budu houževnatě popírat

své aristokratické maso, přiznám se:

Neměla jsem v plánu podřizovat se vyšším cílům.

***

Chutná mi ozdravný vývar z masa a kostí,

stejně jako vám jednohubky mého dialektu.

Prostírám záměr s ledabylostí,

bezpečné klišé s vřelými pohyby mimických svalů.

Tohle je měřítko, kterému věřím:

dobrodružství, které se netýká mého života.

Tohle je poslední dětství, má navigace.

Scházím po schodech a nabývám podoby slepé mapy.

V podkroví si můj doktor myje ruce.

***

Ve spánku zalévám kaktusy a spoléhám

na skleníkový efekt, protože mám málo vlasů.

Svlékám se. Něčí ruka mi pomáhá

do erárního pyžama a učí mě chůzi

po přehlídkovém mole.

Přidržuji se drsných stěn jak kosatka vyvržená na břeh.

Samomluva mě pustoší jako nekonečná masturbace.

Dejte mi počáteční impuls a pohnu pevným bodem.

Dejte mi první pád a nezbavím se těla.

Jediné, co mě teď zajímá,

bude-li večeře studená či teplá.

***

Cizincův pokoj se vyprázdnil jak střevo.

Poklekáme, abychom smotali koberec.

Jindy uneseš velmi těžký náklad sám:

syna se zlomenýma nohama,

ženu rozpůlenou mezi prvním a druhým dějstvím.

Co mi nabízíš: polovinu skříně nebo celý domov?

Drama, na které každý reagujeme jinak?

Mé dlouhé rukávy jsou napnuté vpřed,

protože oblékáš vlákna ze záchranné vesty.

Rodová příslušnost nám určuje pokoje,

útulky pro poslušnost.

Pozoruješ kresbu dřeva na podlaze.

Naslouchám zvuku stojaté vody ve vaně.

***

Jsem ta s hadrem, pořád něco leštím.

Náklonem hlavy poukazuji

na absurditu ruského románu,

který se tady a teď odehrává

jako sakura ve své fatální přitažlivosti.

Na tento obraz se dívám očima nevěsty.

Dívám se na obraz a netuším, že sleduji obřad.

Dobrovolně se potápím, pane doktore.

Pokud je příkop mé bolesti svisle převrácený,

znamená vyvrcholení špičku ledovce?

Nebo snad vrcholy určuje utěrka v ruce?

***

Řeka Douro není tmavší než Vltava.

Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno.

I hlava mě tu bolí stejně.

Mé pochybnosti se nezaměřují na veliké věci.

Pytel nesený proti větru roste,

moře má stálé veličiny.

Právě teď není kam spěchat.

První vzpomínka: černobílá podlaha,

chronické onemocnění: příliv a odliv.

Ovoce krájené na dvě části,

jedna sladší než druhá.

Jsem bipolární, doma v sobě i v ní.

Právě teď nemám co ztratit,

nemám co ztratit.