…

Papež s koalou v náručí

roztažené tři drápky na brokátu

fotka která mě dokáže utěšit

a země vycházející nad kráterem Tycho

Naděje jako světlemodrý bod

Občas si vyhledám

Johannes Paulus II with koala bear

pale blue dot

Tři drápky a to naprosté ticho

 

 

 

…

Bylo mi řečeno že existuje program pro seniory

znejistěné a ztracené v prudce se měnícím světě

který jak cítí jim uniká

takže pro ně byla zřízena rezervace jak pro indiány

kde je vše uspořádáno jako v období klíčových imprintů

obchody ulice typy aut pomalá pošta a žádné připojení

v biografu filmy jejich mládí

klienti vykazují delší průměrnou dobu dožití

a vyšší index štěstí i hojivosti ran

Takže máme šanci

že si spolu ještě zapálíme startku

v dokonalé replice Oázy nebo Jamaiky

i Bufet na knížecí bude

vedle Astrologické apatyky Astrál

s frontou za úsvitu na jogurty s měsíčním prachem

severní nástupiště jiskřící srstí jinovatky

se stružkou tekutého kovu kolejí

a bazénkem s televizí utopenou v orobinci

v zóně v úplné tmě budeme procházet rozestavěným tunelem

jako stentem v ztichlé tepně

venku kráter staveniště nehojící se jílová rána

s vesničkami dělnických buněk a moje plavě stříbřitá čtvrť

bude vypadat tak že se znovu budeme orientovat

a budeme mít vyšší hojivost ran a lepší spánek

 

 

 

…

Nesla jsi sojku v krabici

už se obracela na záda

v křeči drápků

si tě kolem prstu kroužkovala

Před záchranou stanicí

naše paralelní předsevzetí

zavolat tam později

a kdyby špatný

druhému neříct nic

Ať si dál lítá v prostoru

mezi přáním

a tvrdými daty

jako my všichni

Kdyby s ní špatný

druhému neříct nic

To už by mohla být láska

 

 

 

…

Šedavý výdech v mrazu

svazky prutů v spleti křoví

zkřehlýma rukama hledáš v telefonu

jestli to opravdu byl

zvonohlík citronový

I když to bříško se mi nezdá

kromě toho s tím ptačím morem

na průčelí mořská hvězda

ve štítu ultramarinovém

 

 

 

…

Uprostřed hodinového telefonu říkáš chvíli počkej

potom se odmlčíš a já slyším jak si kupuješ kafe v nádražní hale

neobvykle chceš dvě lžičky třtinového cukru

v pozadí je ještě nějaký hluk

vášnivý skoro bolestný řev co to bylo ptám se

když znovu uslyším jak piješ horké a dýcháš

Ježíš tě miluje tady v hale…

a je to přesně to co jsem potřeboval vědět

Vděčnost je nůž v mase otáčející se ve směru hodinových ručiček

Boží neboj

v horkých vlnách

jako když připouštíš

ve společné vaně

vodu chodidlem

 

 

 

…

Vím že víš přesně

co myslím

když ukážu k rozhraní studené a teplé hlíny

v průseku lesem

do planiny

kterou mě vezeš na vlak

kdybys ta dvě pole vyfotil na černobílý film

splynula by

je to jen rozdíl teploty těch barev

tohle srozumění a kam až sahá

kořenový bal

Opravdu se trápíš že tvoje děti

vyrůstají v rovině

v placce a nevědí

co to je slézat svah a držet se trávy

průhledy dolů kde se něco leskne

zelená dolina a povalené kmeny

odstupování a prolínání

ikony zelenavý inkarnát

 

 

 

…

Budeme tkaničkou přeřezávat lahve

z čirého i zeleného skla

…a víš že to jde

pukne hladkým lomem

v kýblu ledové vody

fotím z bezradnosti

co s tou radostí

mrknutím uchovat

řekl jsem si že zmáčknu spoušť

v každé chvíli dokonalého štěstí

od teď

 

 

 

…

Vypouštěl jsem dech včerejšího večera

z nafukovací karimatky na které jsi spal

od úsvitu v okně kde je zahrada

vzácnost času

dokud jsme všichni tady

potom se budeme dotýkat

váhavě přes membrány

propustné jen z jedné strany

i ty jako by podtékaly

hladinou na níž ořech opadá

šlehnutím šlahounu v podrostu k lícní kosti

slovy

kusem zapomenuté věty

kusem smsky

že jedeš na sever a vedle dálnice

býk sveřepě nakrývá jalovici

to jsi mi potřeboval sdělit v 5:30

uchovat zlomky našich přiblblých sprostých žertů

pamatovat si verše

pro nepatrné couvnutí smrti

jako tvůj noční monolog o diamantu

je to přeci uhlík

který je úplně ve všem

i tak se budeme dotýkat přes membrány

jiskrou ve změně slovosledu

v mé oblíbené inverzi

hluboké do zahrady…

zlomek

na víc si nevzpomenu

 

 

 

…

V drtičce dní

jsi pláství v medometu

zvenku tě slyším točit klikou

únavu a starost

odečítám ze rtů

V kyblíku neseš kozí mléko

Po prstech ti teče mošt

z hloubek skulin gázy

z barev drti jablek

vysypáváš ovocnou tkáň na kompost

Z váhy dětí v noci bolí v zádech

Pláč nejmenšího tě budí na úsvit

vídáváš mlhu táhnout přes svůj sad

žízeň a teplo jako štít

už ho to musím odnaučit

říkáš přes den

V noci se necháš bíle prostírat

 

 

 

…

Neber vážně všechny ty moje řeči

jak sis se svou karmou

zasloužil tuhle zahradu?

s jabloní polehlou do svahu

s prstencem borovic?

Vždyť víš

vždyť vím že z toho všeho

zasloužit si nejde nic

Co všechno zůstalo

v tence naneseném stříbře

úsměv s předkusem

zasněženým dvorem když auto couvalo

kaligrafie

pneumatik a jaká byla okna v pantografech

když napršelo mezi dvě vrstvy skla

a jízdou se rozhoupal vodní horizont

 

 

 

…

Tolikrát už jsem někomu říkal

že nic jako odsvěcený kostel neexistuje…

občas se ale světí znovu

když v něm byla dvacet let garáž pro traktory

nebo zedníci močili do trubek

něco o tom vím

vždyť ty jsi příteli za podzimního větru

vždycky s radostí křivolace chcal

na plech chrámové střechy

a přitom zpíval kdož sú boží bojovníci

odvracel jsem se

ale pohoršení

jsem doopravdy necítil

líbí se mi opakované svěcení

ne že by mohlo vyprchat

tehdy po křtinách na slavnosti

v horku a v bílých košilích

jsme přiopilí dlouze v žertu probírali

jak je to s ortodoxií

a potokem do něhož dnes ponořili dítě

jestli svěcená voda zvolna odteče

kolik svatých molekul zbude pro chrostíky

nebo je potok posvěcený až k moři?

 

 

 

…

Nespíme!

Teď chápu že podepsali

i bez jehel pod nehty

za několik dní celý kamenný natřásám

u úzkého okénka

na parapetu jinovatka na kočičích granulích v misce

pláče jako by se ujišťovala

jestli sem vůbec chce

smím?

smím?