Lidé
se narodil 26. srpna a právě se dožil šedesáti roků věku. Je autorem rozsáhlého díla, jako básník vydal naposled jako soukromý tisk výbor ze své poezie ke svým šedesátým narozeninám nazvaný Sobě sám, letos v létě vyšel jeho překlad Skořicových krámů Bruno Schulze. Přítomné básně pocházejí z rukopisu Na třešňovém dřevě (2024).
Jiří Škorvaga
Na začátku léta 2024 přinesl Motýl Wernischovi (k narozeninám!) hotový rukopis, svázaný v deskách. Wernisch do něj opět jen nakoukl, nedokázal text číst, byl z něj otrávený. Ovšem vydání bylo na spadnutí. Na obálce knihy chtěl mít Motýl fotografii sebe s Wernischem u piva v zahradní restauraci na Malvazinkách. Fotografie sugeruje společné dílo, to bylo pro Wernische nepřijatelné. Dupnul si. Ale příliš si nepomohl.
Prózy Bruna Schulze se o to překotné a převratné dění, o ropu ani o válku, zdánlivě nezajímají, ale přece v těch textech všechno to vření a bouře jsou přítomny pod povrchem a tikají tam jako časovaná bomba.
prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
slunce
se kutálí nad lukami
kuželky vyhaslých sopek
se černají
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
Na začátku léta 2024 přinesl Motýl Wernischovi (k narozeninám!) hotový rukopis, svázaný v deskách. Wernisch do něj opět jen nakoukl, nedokázal text číst, byl z něj otrávený. Ovšem vydání bylo na spadnutí. Na obálce knihy chtěl mít Motýl fotografii sebe s Wernischem u piva v zahradní restauraci na Malvazinkách. Fotografie sugeruje společné dílo, to bylo pro Wernische nepřijatelné. Dupnul si. Ale příliš si nepomohl.
prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev
slunce
se kutálí nad lukami
kuželky vyhaslých sopek
se černají
vlak by tam vlastně
vůbec být neměl
z toho výřezu krajiny
by měl zůstat jenom kostel
a brázda v poli
a v ní čelist srny
Vlašský špitál
slyšíš pláč jeho sirotků
za zimní noci?
a hřbitov naproti
ze kterého vybrali kostry
a zaparkovali tam auta
hotelových hostí
Prózy Bruna Schulze se o to překotné a převratné dění, o ropu ani o válku, zdánlivě nezajímají, ale přece v těch textech všechno to vření a bouře jsou přítomny pod povrchem a tikají tam jako časovaná bomba.
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
