Lampa dechu se v proudu noci vzpříčí
čí jsi?
ničí?
lampa dechu
se v proudu noci
vzpříčí
hladina vody
pod jejím tmavým sklem
v mokré truhle hřbety ryb
vzpomínka na Lahvici v Italské
a její hřbety knih
burgundské z poličky
Jakub Honců otevírá večer
vinohradný září měsíc
jak střevíc pana Čche
hladina řeky
pod jejím kalným sklem
vidím tě odplouvat I-wane
milost je ruka která češe
i to co není
na hroznech slov a ryb klečet
mlčet
sklo o sklo cinká:
jako vždycky
a kdo je daleký je blízký?
spánek je pro všechny
ale někdo nemůže
jeskyně slov
nemoci a noční můry
smrt si vzala chůdy
a chodí po střechách
koberce
fantastická role
obrovské obrovské oči jako koláče
na podzim ve zvláštní škole
koberce
místo na Boží stráni
která maže
Všechny Struny Světa
na dvoře domu
ve kterém býval klášter
se ve zlatě soumraku
rozžehne petrolejová lampa
všechno:
perly krev láska k hodinovým strojům
křehké ucho
knihovna s prvním výtiskem světa
ve skříni
byli jsme tam s nimi
písek nám tekl prsty
očima a velrybami na konci vět
prvotní formy světla a svaté špejle
se přesýpaly
ve skříni
úplně sami
čí jsi?
ničí?
lampa dechu
se v proudu noci
vzpříčí
foto Jiří Škorvaga
Prózy Bruna Schulze se o to překotné a převratné dění, o ropu ani o válku, zdánlivě nezajímají, ale přece v těch textech všechno to vření a bouře jsou přítomny pod povrchem a tikají tam jako časovaná bomba.
prastaří duchové z rozvalin
ze stromů ze země
strmí a rozprostírají se
ohromná ramena skládají
zeď
zával zapomnění
světlo a tma
žízeň a krev
Romantismus je vědomí prohry s kapkou krve naděje
Romantismus je zřítelnice oka hledící v chladném ránu do šedé oblohy
Romantismus je hluboké jezero v mé mysli
Romantismus je dehet na mé duši
Romantismus je Madona ve skalách
slunce
se kutálí nad lukami
kuželky vyhaslých sopek
se černají
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)