Lidé
(1988) je básník a překladatel. Publikoval sbírky Pod dlažbou (Eman, 2016) a Reál (Malvern, 2018). Za první z nich byl v roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku. V letošním roce se umístil na třetím místě v soutěži Básne SK/CZ a společně s Bastianem Schneiderem vyhrál Drážďanskou cenu lyriky.
Jiří Šimčík V Kampusu Hybrenská 2. listopadu uvede svou básnickou bírku Vězeňská strava. Knihu pokřtí Alžběta Stančáková, Jan Škrob, Tim Postovit a Olga Wawracz. Písně zahraje Dominik Zezula.
Viriditas, mladé české nakladatelství zaměřující se na vydávání české prózy a poezie, vztah k nakladatelskému řemeslu a autorům, oslaví 25. října 2022 od 19:00 v Čítárně Unijazz rok od vydání své nakladatelské prvotiny.
Je literatura v bazénu sci-fi? Přijďte se 11. října přesvědčit do Kasárny Karlín na první z řady žánrově laděných večerů Tvaru.
V polovině září proběhne v pražském Kampusu Hybernská Sjezd spisovatelů pořádaný Asociací spisovatelů. Jedná se o druhý oborový sjezd v polistopadové historii. Mottem „Mluvme spolu“ chtějí spisovatelky a spisovatelé vyzvat k dialogu nejen mezi literáty. Hosty Sjezdu budou významné české i zahraniční autorky a autoři, literární teoretikové, historikové i zástupkyně a zástupci kulturních organizací a médií.
Na jedné straně asi opravdu existuje nějaký proud inspirace, je to specifická nálada, která se odněkud bere, na kterou se napojujeme. Aby ale člověk na druhou stranu mohl psát kvalitní texty, vyžaduje tato nálada cvičení, rozvoj. Musíme v ní více přebývat, reflektovat svoje možnosti v ní. Stručně bych to nazvala vědomou prací s podvědomím.
Jan Škrob a Anna Luňáková vystoupí 2. května v Knihovně na Vinohradech za moderace organizátora Roberta Wudyho.
Na jedné straně asi opravdu existuje nějaký proud inspirace, je to specifická nálada, která se odněkud bere, na kterou se napojujeme. Aby ale člověk na druhou stranu mohl psát kvalitní texty, vyžaduje tato nálada cvičení, rozvoj. Musíme v ní více přebývat, reflektovat svoje možnosti v ní. Stručně bych to nazvala vědomou prací s podvědomím.
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Mně se líbí idea, kterou jsem četl u Venědikta Jerofejeva, že revoluce musí začít v našich srdcích. A kde jinde začít s revolucí srdcí než během komunikací s různými světy, což může být i během komunikace s druhým člověkem. To je také svět.
Pokud platí, že poezie je vždy v dialogu se světem – a pokud ne, proč ji vůbec psát? –, dodává jí kritické myšlení v tomto dialogu specifický osten.
Pojmy jako „environmentální poezie“, „angažovaná poezie“, ale například i „milostná poezie“ dávají smysl až ve chvíli, kdy toto dílo někdo jiný čte a na základě čtení interpretuje.
Ale tam, kde se filozof/filozofka obvykle musí držet zkrátka, být racionální a vyjadřovat se v přesných pojmech, je básník/básnířka mnohem víc v kontaktu se světem neohraničeností a nejasností, chaosu…
rozesíláme zprávy jiný svět je možný / místo podpisu vždycky náš / tajný kód slyšel jsem že naděje / je nebezpečná
první úkol je / zbavit se všeho co nám brání / vidět světlo /// druhý úkol je vyhlásit / válku smrti
