Lidé
(1988) je básník a překladatel. Publikoval sbírky Pod dlažbou (Eman, 2016) a Reál (Malvern, 2018). Za první z nich byl v roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku. V letošním roce se umístil na třetím místě v soutěži Básne SK/CZ a společně s Bastianem Schneiderem vyhrál Drážďanskou cenu lyriky.
V žižkovském kulturním prostoru Punctum – Krásovka proběhne 11. srpna 2021 od 17:00 uvedení nového českého Nakladatelství Viriditas pod záštitou Čítárny Unijazz.
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Cyklus o českých a slovenských básnících narozených v letech 1985–2000 v dramaturgii a za moderátorského slova básníka Jana Škroba.
V rámci cyklu večerů Fra s názvem Stará dobrá mladá krev zaměřeného na české a slovenské básníky narozené v letech 1985–2000 představí dramaturg a moderátor cyklu Jan Škrob tentokrát autorku známou jako Emma Kausc.
Pokud platí, že poezie je vždy v dialogu se světem – a pokud ne, proč ji vůbec psát? –, dodává jí kritické myšlení v tomto dialogu specifický osten.
Pojmy jako „environmentální poezie“, „angažovaná poezie“, ale například i „milostná poezie“ dávají smysl až ve chvíli, kdy toto dílo někdo jiný čte a na základě čtení interpretuje.
Ale tam, kde se filozof/filozofka obvykle musí držet zkrátka, být racionální a vyjadřovat se v přesných pojmech, je básník/básnířka mnohem víc v kontaktu se světem neohraničeností a nejasností, chaosu…
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Mně se líbí idea, kterou jsem četl u Venědikta Jerofejeva, že revoluce musí začít v našich srdcích. A kde jinde začít s revolucí srdcí než během komunikací s různými světy, což může být i během komunikace s druhým člověkem. To je také svět.
Pokud platí, že poezie je vždy v dialogu se světem – a pokud ne, proč ji vůbec psát? –, dodává jí kritické myšlení v tomto dialogu specifický osten.
Pojmy jako „environmentální poezie“, „angažovaná poezie“, ale například i „milostná poezie“ dávají smysl až ve chvíli, kdy toto dílo někdo jiný čte a na základě čtení interpretuje.
Ale tam, kde se filozof/filozofka obvykle musí držet zkrátka, být racionální a vyjadřovat se v přesných pojmech, je básník/básnířka mnohem víc v kontaktu se světem neohraničeností a nejasností, chaosu…
rozesíláme zprávy jiný svět je možný / místo podpisu vždycky náš / tajný kód slyšel jsem že naděje / je nebezpečná
první úkol je / zbavit se všeho co nám brání / vidět světlo /// druhý úkol je vyhlásit / válku smrti
