Lidé
(1978) se posledních devět let svého života intenzivně věnuje dětské literatuře – čte, předčítá ve školách základních i mateřských, recenzuje, prostřednictvím profilu Opičí matka na sociálních sítích upozorňuje na tituly, které na přesyceném trhu vynikají, vede semináře pro pedagogy, knihovníky, rodiče. Od začátku roku 2023 spolupracuje na projektu Mosty ke knihám, který si bere za cíl zvýšit povědomí o hodnotné dětské literatuře a ukázat různé cesty, jak děti na knihy nenásilně lákat. Tu a tam pomáhá v soukromém knihkupectví Pohoda v Kopřivnici. V minulosti pracovala v oblasti kočičí etologie, za korporátním stolem a jako překladatelka a tlumočnice. Vystudovala anglickou a španělskou filologii na FF UP v Olomouci, má osmiletá dvojčata, chápavého muže a jednookou černou kočku. Pochází z Kroměříže a žije v Kopřivnici.
Jan M. Heller
Budování schopnosti pozorného, hlubokého čtení u předškolních a raně školních dětí je základním kamenem ve výchově ke čtenářství. Nenásilný obrazový pokyn zamýšlet se nad čteným je přirozeně funkční i pro další klíčovou dovednost dneška – vizuální gramotnost.
Nizozemské literatury pro děti bych chtěla v češtině víc. Její nebojácný, ale nekonfliktní přístup k tématům národnostní i názorové plurality a empatické obrazy kulturně velmi pestrého světa jsou něčím, z čeho by český dětský čtenář jistě mohl profitovat. Těším se na další knihy Enne Koens. Moc se na ně těším.
Komu je tato kniha určena? Dospělým i pokročilým dospívajícím čtenářům, kteří se chtějí zamyslet nad společenskými tématy, kteří se nebojí vystoupit z vod mainstreamu a nepotřebují, aby zpoza každého rohu vystrkoval hlavu drak nebo robot…
Ač jde o téma náročné a v literatuře pro děti nezvyklé, dá se druhý Jeffersonův příběh bez zaváhání zařadit i do kategorie humoristického románu. Podprahovou rovinou jemňoučké komiky je samozřejmě představa zvířat žijících lidské životy. Společnost mnoha různých tváří, tvarů a velikostí udržuje bez přestání čtenářskou pozornost, podněcuje zvědavost a představivost, s níž se těšíme na aktéry každého dalšího obrazu a konverzace.
Budování schopnosti pozorného, hlubokého čtení u předškolních a raně školních dětí je základním kamenem ve výchově ke čtenářství. Nenásilný obrazový pokyn zamýšlet se nad čteným je přirozeně funkční i pro další klíčovou dovednost dneška – vizuální gramotnost.
Nizozemské literatury pro děti bych chtěla v češtině víc. Její nebojácný, ale nekonfliktní přístup k tématům národnostní i názorové plurality a empatické obrazy kulturně velmi pestrého světa jsou něčím, z čeho by český dětský čtenář jistě mohl profitovat. Těším se na další knihy Enne Koens. Moc se na ně těším.
Komu je tato kniha určena? Dospělým i pokročilým dospívajícím čtenářům, kteří se chtějí zamyslet nad společenskými tématy, kteří se nebojí vystoupit z vod mainstreamu a nepotřebují, aby zpoza každého rohu vystrkoval hlavu drak nebo robot…
Ač jde o téma náročné a v literatuře pro děti nezvyklé, dá se druhý Jeffersonův příběh bez zaváhání zařadit i do kategorie humoristického románu. Podprahovou rovinou jemňoučké komiky je samozřejmě představa zvířat žijících lidské životy. Společnost mnoha různých tváří, tvarů a velikostí udržuje bez přestání čtenářskou pozornost, podněcuje zvědavost a představivost, s níž se těšíme na aktéry každého dalšího obrazu a konverzace.
No jistě, že čtení doma neustále všem tlačím, ale není to snadné, telefon je tak lákavý. Ta záplava informací, která se z něj valí, působí na mozek jako jed. Synovi je skoro dvacet a zase začal číst, ale trvalo to. Teď čte zajímavou směsici: knihy o buddhismu a meditaci a zároveň miluje Bukowského.
Ono se obecně má za to, že děti nerozumí umění nebo že nemají na umění nebo literaturu názor. Já si to nemyslím. Děti mají leckdy zcela jasný názor, jen ještě nemají příslušný slovní repertoár na to, aby ho vyjádřily. Pokud jde speciálně o výtvarné umění, obrovský kus práce tu vykonávají například Juraj Horváth nebo Renáta Fučíková, šéfka Ateliéru didaktické ilustrace na plzeňské Sutnarce.
