Lidé
(1965), vystudoval pražské Gymnázium Jana Nerudy. Za normalizace vystřídal řadu zaměstnání, např. Pražský stavební podnik, Kniha n. p. Praha, Obuv Gottwaldov, Poštovní novinová služba. Od roku 1991 je zaměstnán v Institutu umění – Divadelním ústavu jako archivář. Knižně vydal: osm básnických sbírek, naposled Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha (Nakladatelství Pavel Mervart, 2015), dvanáct knih prozaických, naposled Hemingwayův býk (Milan Hodek | Paper Jam, 2018, nominace na Magnesii Literu za prózu), čtyři tituly pro děti, naposled leporelo Kosáku, co to máš v zobáku? (Meander, 2019). Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem. Je rovněž kulturním publicistou, jeho literární recenze, fejetony atd. pravidelně vycházejí v novinách a časopisech (Právo – příloha Salon, Hospodářské noviny – příloha Ego!, Reflex nebo Tvar).
Stejně tak je u něj vyvážená tragika s komikou – výsledkem je neobyčejně přitažlivá nesnesitelnost, s jakou nám předává vzkaz o tom, že člověk nedokáže žít mimo systém (politický, společenský, intimní i biologický) a že každý systém v sobě skrývá nezrušitelnou osamělost.
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Uličkami s téměř 8 500 kamennými náhrobky bude provázet spisovatel Michal Šanda. Návštěvníky zavede k místům, kde odpočívají osobnosti spjaté s dnes už legendární písní Mochomůrky bílé: Milan Hlavsa, Milan Koch, Egon Bondy. Pohřbeni jsou tu ovšem i další čeští velikáni jako filosofové Ladislav Klíma, Jiří Němec, Milan Machovec, spisovatelé Jakub Arbes, Ondřej Sekora, Jiří Gruša, divadelníci Ferenc Futurista, Petr Lébl a další.
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
„Celej večer tady to slovo lítá vzduchem. Koho napadlo bavit se o umění a o pornu je,“ zhluboka se nadechl a zařval: „ČURÁK!“
Stejně tak je u něj vyvážená tragika s komikou – výsledkem je neobyčejně přitažlivá nesnesitelnost, s jakou nám předává vzkaz o tom, že člověk nedokáže žít mimo systém (politický, společenský, intimní i biologický) a že každý systém v sobě skrývá nezrušitelnou osamělost.
Obohacován a okrádán zároveň – tak dlouho a tak intenzivně, že těžko si představit existenci člověka jako živočišného druhu bez přiznání role drog.
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
„Celej večer tady to slovo lítá vzduchem. Koho napadlo bavit se o umění a o pornu je,“ zhluboka se nadechl a zařval: „ČURÁK!“
růŽena zavřeštěla, jako by ji na nože brali, no to se opovaž! a ve výstřihu jí naskočily červený skvrny
Přestala si dělat iluze / a je s tím srozuměná. / Ona ale krásná je.
Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru
Muž usrkl bourbon a nechal po stěně sklenky na jazyk sklouznout kostku ledu.
