Dostal jsem nabídku napsat zase po čase něco do Tvaru a dokonce za peníze a ta moje růŽena medovým hlasem povídá, jestli je to za peníze, tak dneska nemusíš po večeři mýt nádobí a běž si dřepnout k počítači a piš, ona si to představuje stejně jako pan redaktor Ohnisko, že se do mě hodí pětikoruna jako do forbesu, jako do nějakýho pouťovýho automatu a já začnu ze sebe sypat fór za fórem – cože? to má bejt vtipný? to se zase vrať k tomu nádobí, zpražila mě růŽena, protože podle ní absolutně nemám smysl pro humor, přitom já se s růŽenou tolik nasměju, je ale pravda, že se směju jen já a ona na mě vrhá zlostný pohledy, slíbených peněz by ale bylo škoda, na ně růŽena slyší a drbala si hlavu, až ji napadlo, abych oprásknul něco staršího, oni to beztak nepoznaj, tebe nikdo nečte, střel jim tu kravinu, jak si nemá zapomenout v hospodě kufr: klobouk ale nechte viset na věšáku, ten je nebožtíka Drahokoupila, předloni pod mostem v Nymburce ulovil sumára, měl dva metry, Drahokoupil, on byl po fotrovi obr, sumár měl 20 cm, to je ta čudla co plave támhle u pípy ve flašce od nakládanejch hermelínů, aby ovšem nedošlo k mejlce a třeba jste si nemyslel, že tady s vámi celou tu dobu krafám z rujný zvědavosti, mně je krajcvajc buřt, co v tom kufru máte, mějte si v něm třeba fofry do saxofonu, ani zahrát neumíte a vlastně je to dobře, všechno to stojí za pendrek, dneska už v hospodě nejsou příběhy jako za Hrabalových časů, tady maximálně lokálem proběhne Štorkánův kocour a Regner ho nakopne dřív, než mu Bedrna stihne pod stůl hodit slupku od tlačenky, u toho se vedou běžný řeči o životě trupelnatý až ouvej, že v kuchyni nad kastrolem segedínu kuchař prcá pinglici, vy nemůžete vidět, to poznáme my štamgasti podle výčepákova rozmrzelýho ksichtu, načež růŽena povídá: tohle teda taky vlastně extra vtipný není, a už se v duchu smiřovala, že honorář nebude a v létě žádná dovolená – a co kdybych napsal, jak jsme byli na Santorini? a růŽena zavřeštěla, jako by ji na nože brali, no to se opovaž! a ve výstřihu jí naskočily červený skvrny, poněvadž na Santorini nebylo nic humornýho, naprostá tragédie, po urputnejch hádkách jsme si nakonec vybrali načinčanej resort s plnou penzí v Thajsku, jak už ale začínáme s růŽenou chabě vidět i s brejlema, když jsme to na internetu objednávali, museli jsme se překliknout a houbeles Thajsko, odklepnuli jsme Santorini za cenu cesty kolem světa na luxusní jachtě, na letišti čtyři hodiny zpoždění, u charterovejch letů klasika, v hotelu nám přidělili místo apartmánu s výhledem na moře krcálek s oknem do dvorku, z popelnice zapáchaly nedojedený zbytky jídel z restaurace a odřezky z kuchyně a o ně se rvaly mňoukající loupeživý tlupy zdivočelejch koček, tím jsem byl samozřejmě vinen taky já, a můžeš mi laskavě říct, kde se v lednici vzala ta flaška ouza? a najednou se hotel zatřásl, všechno popadalo na zem, obrazy na zdech byly šejdrem, ještě že televize byla přišroubovaná a růŽena se na mě vyčítavě podívala a povídá: co to zase děláš?