slunce 2
Slunce
Kateřina Rudčenková, Kamil Bouška, Petr Borkovec, Michal Maršálek, Sylvie Richterová, Petr Král, Miroslav Fišmeister, Martin Reiner, Jan Vozka, Miloslav Topinka, Emil Hakl, Michal Šanda, Jakub Řehák, Albert S. Welig

Slunce v obrazech současných českých básníků

Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně / Lékaři usínali a pak se probouzeli / Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice / Později jsme sestoupili borovicovým lesem až / k průzračnému jezeru

Beletrie – Poezie
Z čísla 1/2018

Albert S. Welig

Pro věčný svit

Jsi jako ohnivá koule
letící prostorem rychlostí 250 kilometrů za vteřinu.
Máš vlastní soustavu planet,
přes den oslňuješ lidi kolem sebe,
tančíš v epicyklech, analemách,
záříš celou řeckou abecedou
a v noci spíš.
Přes den, když jsi vzhůru, emituješ paprsky slov
a neutrina pohledů.
A v noci nechceš vůbec komunikovat.

Jsi rudým trpaslíkem,
nebo bílým obrem?
Jsi supernovou? Pulsarem?
Nebo pouhou mlhovinou?
Vytváříš souhvězdí,
konzumuješ černé díry?
Jsi Sněhurkou mezi trpaslíky,
Shrekyní mezi obry?
Sestupuješ v orbitách do pekelných kruhů,
nebo v erupcích sáláš směrem k cizím galaxiím?
Nevím.
Vypadáš malá, ale budíš pozornost na tisíce světelných let daleko.

A co pořád chci já?
Chci to vědět.
Chci, abys mě přitáhla,
roztavila ve svém srdci, v neustále se prolévající lávě svého dekoltu.
Chci se zhoupnout po těch tvých paprscích,
slepě se zatočit ve spirále tvého parfému.
Chci do tebe vletět
a nikdy se nevrátit zpět,
vpadnout jako zrníčko vesmírného prachu,
troska komety, co letí celou věčností
a někde uprostřed všehomíru se potká s tebou.
Chci se nevrátit do toho krutého mrazu,
do jádra nanočástice antihmoty velkého třesku,
do zbytků té nekonečně prolhané pravěké skutečnosti,
v níž žijeme.

Můj ozon se odpařuje.
Prosím, ozař mě a já tě v piruetách obtancuju jako pejsek,
napíšu o tobě nekonečno normostran básní,
provlíknu se tvou magickou koronou
a pak si v kolébce stvoříme nový vesmír.

Jakub Řehák

Tajný správce

Do vyleštěných skleníků se opřelo slunce
Tajný správce přistavil k rozpadající se zdi
Červený vozík s kompostem a haraburdím

Koho dnes zajímají svačinářky a prodavačky z parfumérií?
Tisíce podlouhlých cigaret byly zapáleny nejmenovanými dělníky

Skrz chodby nemocnice se vinula nádherná vůně
Lékaři usínali a pak se probouzeli
Poháněla nás výměna tělesných šťáv u čerpací stanice
Později jsme sestoupili borovicovým lesem až k průzračnému jezeru
Písek nás hřál pod chodidly
Bylo vlhké ovzduší
Plné slunce

Tajný správce čekal nájezdy temných rytířů
Ale svět patřil cudným discjockeyům
Během okamžiku slečna-kiosek tančila zmoklá na stole
Za šustivého zvuku rádiové hudby

Druhý den jsme se probudili do nového království
Rozlehlých administrativních budov
Lepkaví obří brouci
Se šinuli vyzývavě po dláždění
Kdo vstoupí do spletitých chodeb živého organismu?
Brouk se stal zosobněním příštího tisíciletí

Ptáci zmizeli ze společného ovzduší
Sešli jsme se za mokrých ranních hodin
Náš byt byl citlivý na kotníky
Pohyb nahých nohou jej rozruší
Probíhající práce jej proměnily
Na prodejnu rychlého občerstvení
Veliká ruka třese nájemními byty
Hlavy se rozpuknou migrénou
Vsadili jsme na politické pohlaví
Dlouho se ukrývali a dýchali prach

Tajný správce studuje mechanismy ukryté pod stárnoucími budovami
Ulice po nichž se táhne provaz z masa
Rty pomalu tvarující mrakodrap
Dávné spalovny
Popelářská auta míjející období horka
Prošlé domovní vchody natřené zelenou barvou
Pomalu explodující exempláře odpadkových košů

Zapomeň prosím na červené architekty
Dnešní den byl tak nádherný
Z uzavřeného dvora věznice
Stoupala přísná vůně dřeva
Příštích šibenic

Z opuštěných obchodů zářily vnitřky otevřených lednic
Prázdné regály kde v noci odpočívaly rudé porce masa
Antony byly přeměněny na zahradnictví
Bolest břicha povýšena na národní hymnu

Tajný správce se odpoledne skrýval za skříní
S touhou poznat záření
Které prostupovalo zdi
Ledové slunce mu zářilo z hlavy

Michal Šanda

U Drsnejch

nemám rád básně sychravý kde je pod mrakem a mrholí
a vítr vyfouká odpadky ven z popelnic a prohání je ulicema
ve kterých není ani živáčka.
já potřebuju mít básně zalidněný
a v téhle jsou Hardraba Šíta Košťál
Chmeloudek Boubrle Roušar Muntág Loneček
Dřízgal Swidersky Kouba Čaňas Starhon
Loprais Hurdálek a Kott.
co ti se spolu naštengrujou
třeba když sem do básně přeskočil z básně Blakeovy
tygr.
Roušar se vsadil s Muntágem o Dřízhalův knír
že Hurdálek nestrčí Chmeloudkovu hlavu
do Boubrleho tlamy.
jenomže Boubrle není tygr a tygr zas není na hlavu
zívnul a šel si schrupnout za hospodu
na sluncem vyhřátou popelnici.
víc nic.
pointy jsou pro cirkusáky
pro opilce
pro básníky
ne pro tygry.

Emil Hakl

Čisté historky pod špinavým nebem

Celou noc v 6. patře paneláku
v Droužkovicích
se srovnávají věci příští

s příšernou opicí
(výjimku tvoří učitelka z Chomutova,
která je při smyslech, ale blbá).

Na střechách světélkuje mech,
na tácku zavináče.

Slunce nad autobusovým nádražím
nehřeje, ale má obličej

a usmívá se:
je snadné filozofovat krumpáčem,

dokud je s kým
a při čem.

Miloslav Topinka

Svítáníčko

V dutině stromu pytel tmy
ve větvích havraní hnízdo
křís ho! plátno se trhá
brzo se rozední
Červánky měkce na dlani
hvězda tak blízko

Světlo se klube režnou plachtou nebe
proráží štěrbinou rtů
skořápka praská
řeč mezi prsty zebe
Prostor je hluchý
polyká tmu

Jan Vozka

Soumrak na sídlišti

Je zavřeno
stroje nadobro utichly
vyvrácené javory
trčí do cesty
Slunce mizí za Horizontem
a v oknech naproti
hoří
miniaturní ohýnky

Martin Reiner

Divy

Na konci chodby zastavila,
otočila knoflíkem
a vešla dovnitř.

Slunce tam leželo v posteli.
Popel klepalo na zem.

Sáhla po koštěti, letělo s ní ven…

Dům u opilé hvězdy.

Miroslav Fišmeister

* * *

Spánek daně.
Živé stoly.
Ze stínu pohled do slunce.
Do slunce hnijících hroznýšů.
Do slunce mramorového čaje.
Do slunce lásky.
Do sluncí všech barev.
Ke každé pleši doktorát z astrofyziky!
Tak je to v každém trolejbusu.
Pláč.
Pláč.
Omýváš blesky.
Dítě tiskne plyšového králíka,
jako by to byl vítr,
kterému utrhli ruku.

Petr Král

Západ patří zrzavým

Strká svou zrzavou hlavu do dveří
Jak dlouho už takhle nezapadalo slunce
Blankytem mezi stromy cpe mermomocí palici
dovnitř

Kdopak ti ale tak natlouk vajíčko?
Breč si jen nezapomeň natáhnout hodiny
ještě dnes nebyly
Breč máš hlavu plnou much
Slunce krvavý kokos těch druhých
Ke všemu vejce
na sukně kulečníku

Někdy už odkládáme celé kufry žalu
Je to tak rozbil si ji mezi stromy
A slunce i to už tak dlouho
No nebreč máš na ní biftek
nic netrvá věčně i tvé léto se zacelí
Ale neutiší se vyřvává dál na celou Boží ves
s rozsvícenou hlavou se třemi krvavými bifteky
na zelené návsi

Už dlouho slunce tak dlouho nezapadalo do díry

Sylvie Richterová

Slunce v obrazech

Fernando Botero: Crucifixión

Lebky římských žoldnéřů kteří
omdleli když se slunce zatmělo
a nastalo zemětřesení
tu stále leží
Jsou už docela prázdné
a šedé
Lebky a kosti
se za dva tisíce let
nezměnily Jen jako by se
divily

Pavel Pepperštejn: Z bývalého plynojemu

Na poušti Gobi
klečí zády k divákům výstavy muž

Obr s rudým sluncem místo hlavy
položil mu ruce na ramena
uděluje možná rozhřešení

Stín klečícího má barvu krve
nebo maliny

Mikuláš Rachlík: Hlavy

Úplnější tvář je černá s očima
navždycky před sebe otevřenýma
na spáleništi Z dýmu se noří zlatou pletí
čelem mu slunce proráží

Snad sám ani neví
že poté co země žehem sešla
jeho pozorné oko sneslo
z nebe něco živého světla

Michal Maršálek

Slunce bez pohybu

Je poledne, z těl vystupují myšlenky
a připojují se k mrtvým sloupům
elektrických lamp.

Je tolik světla,
až je z toho tajemství.

Nikdo nevrhá stín.
Každý je v sobě zabodnutý bod.

Petr Borkovec

Pro J. K.

Pavilon číslo dvacet tři.
Říjnové slunce na zdi verandy –
pamětní deska léta.
– To je jak z Bunina, jak z Feta…

Povědomé ornamenty,
pocit, že už jsem tu byl;
jarní vzduch mě obstoupil
jako zatažené plenty,

prochládal jsem, ranní stromy
zpátky paměť vracely,
k tváři slunce přitisklo mi
železo, kus oceli.

Oči rukou zacloněné,
v prstech šňůrky rubínů,
teplo sluncem položené
jako předmět na hlínu.

Jako by se na má záda
někdo přitisk, slunce skryl –
žíla stéká, modrá, chladná,
suchou rukou vzpomínky.

Okolo dubnového rána
jak kolem lůžka přecházím;
areál, klasicistní brána,
vítr a světlo, nárazy

do bílých zdí a verand
očíslovaných pavilonů,
plechové zvuky přes záclonu
vylétlou z okna, která

je jak směr, jako znamení
někomu jinému, mně ne.
Jak kolem bílé postele
s tělem stočeným k ostění,

se škopkem studené moči,
jantarové a sedlé,
jdu kolem rána, vedle.
Ne já – pár bezrukých očí.

Nepřítomně, zvykle, stroze
ruka sestry lůžko stele,
kovové a proleželé
jako slunce na obloze.

Linoleum s ornamenty.
Jak vzduch v jarních zahradách
svítí čtyři vlažné plenty
kol těla, co vychládá.

Kamil Bouška

Inventura

Opíráš hlavu o jeho rameno, tvůj vláčný pohled tkví na propletených dlaních, oba jste rozkvetlí jako váš prstoklad, vidíte svět jeden v druhém a každé místo nekonečně ladí. Předkláníš se, spínáš vlasy do culíku, levou dlaň pak položíš na hřbet jeho ruky a zvedáš oči k oknu kupé. A světlo se rozsvěcí, jako by dosud nesvítilo. Zlaté tóny na tvém čele doběla rozněcují hladkou pleť. Tvář ti medovatí třpytem. Tep slunce rozechvěl víčka, nečekaný úsvit nadnáší tělo k nečekané symfonii. Vystoupíte spolu z vlaku, ale ze světla ani na chvíli.

Kateřina Rudčenková

* * *

Vychází slunce majíc pod očima skoby
na nichž jako zlatí brouci visí oběšenci
svorně zakletí mí bratříčkové
šustící v sukních sestry jejich chodíme po zemi
a jsme raději když prší

Chviličku.
Načítá se.
  • Emil Hakl

    (1958 Praha) Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V ...
    Profil
  • Jakub Řehák

    (1978), básník, recenzent a editor. Držitel ceny Magnesia Litera. Žije v Praze. Vydal sbírky básní Světla mezi prkny, Past na Brigitu a Dny plné usínání. S Miloslavem Topinkou vybral Nejlepší ...
    Profil
  • Kamil Bouška

    (1979) je členem básnické skupiny Fantasía, spolu s Petrem Řehákem a Adamem Borzičem. Publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008). Básně a jiné texty otiskl např. v časopisech Tvar, Souvislosti, Listy, Host, ...
    Profil
  • Michal Maršálek

    (1949), básník, esejista, lékař a vysokoškolský učitel. Publikuje odborné texty z oblasti psychiatrie. Zabývá se vztahem medicíny a umění. Zveřejnil vlastní hypotézu, vysvětlující groteskní tvorbu rakouského barokního sochaře F. X. ...
    Profil
  • Michal Šanda

    (1965), básník a prozaik. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy. Za normalizace vystřídal řadu manuálních zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán v Institutu umění – Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem řady ...
    Profil
  • Miloslav Topinka

    (1945), editor, literární publicista a básník. Literární reflexe publikuje nejčastěji v časopisech Host a Tvar. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambarene. Byl redaktorem ...
    Profil
  • Miroslav Fišmeister

    (1976) dostal 23. února 2009 fotoaparát od spokojeného čtenáře své knihy Pískoviště. Od té doby na svých procházkách okolo domu udělal 269 534 fotografií.
    Profil
  • Petr Borkovec

    (1970), básník, překladatel, esejista. Působil jako redaktor Souvislostí, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin a Literárních novin. Je redaktorem nakladatelství Fra a dramaturgem kavárny Fra. Vydal básnické sbírky Prostírání do tichého ...
    Profil
  • Petr Král

    (1941), esejista, literární publicista a básník. Literární reflexe nejčastěji uveřejňuje v časopisech Kontexty, Souvislosti a Tvar.
    Profil
  • Sylvie Richterová

    (1945), spisovatelka, esejistka, bohemistka. Literární reflexe publikuje nejčastěji v Tvaru.
    Profil

Souvisí

  • slunce 1
    Slunce
    Adam Borzič

    Kalábrijské slunce

    A když už myslíš, že zánik je nevyhnutelný, že hranice bytí se zjevila jednou provždy v nekonečné souši a vyprahlosti, v tom drcení sluncem, zjeví se další spojenec kalábrijského slunce – moře.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 1/2018
  • Slunce
    Brian Swimme

    Příběh slunce

    Jsme Sluncem doslova drženi. Kdyby nás propustilo ze svazku, který nás k němu poutá, odpluli bychom hluboko do vesmíru.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 1/2018
  • Černé slunce je černější než čerň, přesto září a temně světélkuje a tím se otevírá průchod k některým z nejnuminóznějších aspektů psychického života.

    Esejistika – Studie
    Z čísla 1/2018
  • Právě vychází, Slunce
    Marsilio Ficino

    O slunci

    Staří umísťovali božstva do Slunce. Buď zkoumáme jeho substanci, anebo jeho síly: v jeho substanci nacházíme esenci, život, inteligenci; esenci nazýváme po jejich způsobu Nebem, život Rheou, inteligenci Saturnem.

    Esejistika – Esej
    Z čísla 1/2018
  • Jan Horáček

    Drobná publicistika – Odlesk
    revue Ravt 6/2017