Michal Šanda

Tečka

Beletrie – Próza
revue Ravt 1/2023

 

. tečka je kardinálně důležitá věc, odnepaměti jsem si přál napsat knihu, která by byla jedinou pulzující větou, na začátku velké písmeno a na konci tečka, protože po tečce už není co dodat víc, Hrabal to udělal v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé a teď, když sám jsem tanečník šoupající oprýskané unmode lakýrky po parketách, které jsou protančené topornými otáčkami při waltzu a ve spárách je zažraná čerň z podrážek, prostě už jsem ve věku sdostatek pokročilém, bych si to mohl lajsnout, udržet tu tekutou linii vyprávění, neboť už vím, že i nejsofistikovanější romány o pěti stech stranách jsou utvořené podle docela prostinkýho mustru, jako korálky na nit navlékají ucelený fragmenty, vychází to z prehistorický tradice, kdy příběhy se tradovaly ústně, aby ale byly k zapamatování, musely být krátké, náš mozek není na dlouhý štrapáce, aby na straně 12 nastoupil Kremlička do expresu do Bangladéše a na stránce 582 si dal v jídelním voze grilované kuře, kdepak, to čtenář zapomene, že taková postava se v knize vůbec vyskytla, říkám, krátký ucelený vyprávění jako korálky navlečené na nit a ta díra v korálku je uzounkej prostor pro spisovatele, co si musí nechat otevřenej, aby mohl navázat nebo rafinovaně poodkrýt špehýrkou zápletku, a právě takovejch krátkejch historek mám nashromážděný hafo, náš byt byl odnepaměti v ulici Ve Smečkách číslo 6, bydleli tam babička s dědou, a přestože se všichni z famílie postupně oženili a povdávali a rozestěhovali, ten dům byl branej jako rodinný hnízdo, zalezl jsem si pod kuchyňskej stůl a sed si na trnož a docela bez hraček jsem si vysníval neskutečný příběhy a najednou zazvonila u dveří udejchaná stotřiadvacetikilová sousedka Dana Jindrovic, co děsně smrděla potem a kouřem z nilek, a povídá: Heleno, tohle musíš vidět! babička sundala zástěru a Tůněma jsme proběhli do Ječný, tehda jezdívaly tramvaje, co se do nich naskakovalo a zase se vyskakovalo za jízdy, před tramvají bylo srocení čumilů a pod kolama zakrvácené cáry, u obrubníku ležela ujetá hlava děvčátka a Jindrová nadšením vykřikla: to je podoba! a obrátila se nejdřív na babičku, ty blonďatý vlásky i oči modrý, no koukněte se na to, jako brácha se ségrou, jako dvojčata, a Jindrová natlačila moji hlavu k obrubníku, k té mrtvé hlavě, aby se podívali taky ostatní, jak jsme si podobní; jádro pudla je v tom, že mám strach, že už nikdy nic nenapíšu, protože jsem plnej zlosti, a ze zlosti psát nejde, ani morbidní historka ne, poslední dvě knihy a divadelní hru jsem napsal v Pošramoceným orloji, jenomže teď večer přijdu a sednu si na bar a kruci fix! za osm let, co jsem tady štamgastem, tu proteklo nějakejch barmanů a pinglic a tenhle usoplenej nýmand mě ani nepozdraví a čumí skrze mne, místo aby se zeptal, co si dám, dlabe na bar a stará se o vlastní rozkroje, vrznul do věže CD a osolil volume a hopsá za pípou jako naprcaná bělice, duc! duc! duc! duc! tohle je odložená pomsta za otrokářství, svět zahltil rambajz, z blues se vyvinul rock a punk a grunge a agresivní bicí duněj, že ani není slyšet, jak říkám, že si dám gambáče, osm let si den co den dávám gambáče a před odchodem presso bez cukru a bez mléka, a korunu tomu průšvihu, co se stal s muzikou, nasadily negerský smažky vypatlaný z cracku, nechci mít uši zaneřáděný rapem, čuráku, ztlum to! ne, nejsem rasista, přece ale proto nepřestanu používat slovo negr, přece neochudím svůj slovní repertoár o jedno slovo, v češtině dřív naprosto běžný, stačí sáhnout do knihovny a vytáhnout z regálu cestopis Mezi trpaslíky a negry, za to já nemůžu, že dneska se stává bezmála hanlivým i slovo černoch a razí se v médiích termín barevní, na falešné verbální korektnosti se odmítám podílet, do dvaceti let začne být nevyslovitelným i slovo barevný a barva, a jediní skutečně korektní tu budou eskymáci, ti barvy neznají, znají jenom bílou, která jak známo barvou není, zato pro ni mají devadesát rozdílných výrazů, při tom brajglu, co duní z reprobeden, si nejde ani povídat, stačí se rozhlédnout kolem sebe, jsme to povedenej spolek autistů, v kavárně, kde by se měly rozpřádat hovory, má každej před sebou notebook a chatuje na Facebooku nebo si hraje s telefonem, a mě právě napadla taková báseň ze znaků, co jsou v mobilu

 

+   +   +   +   +   +   +   +   +   +

+   +   +   +   +   +   +   +   +   +

+   +   +   +   +   +   +   +   +   +

+   +   +   +   +   +   +   +   +   +

+   +   +   +   +   +   +   +   +   +

+   +   +   +   +   +   +   +   +

 

ještě jedno +

kráčí na funus

 

 

Ukázka z autorovy knihy Generál v umyvadle plném blues, Větrné mlýny, 2022.

Chviličku.
Načítá se.
  • Michal Šanda

    (1965), vystudoval pražské Gymnázium Jana Nerudy. Za normalizace vystřídal řadu zaměstnání, např. Pražský stavební podnik, Kniha n. p. Praha, Obuv Gottwaldov, Poštovní novinová služba. Od roku 1991 je zaměstnán v ...
    Profil

Souvisí

  • Anketa s Michalem Šandou, Viktorií Rybákovou, Marianem Pallou, Jakubem Řehákem, Václavem Kahudou, Patrikem Linhartem, Štěpánem Kučerou, Janem Němcem, Terezou Šustkovou, Zdeňkem Volfem, Davidem Zábranským, Ondřejem Hanusem, Klárou Krásenskou, Markem Janem Vilímkem, Josefem Kučerou, Františkem Dryjem, Radimem Kopáčem, Martinem Stöhrem, Romanem Krištofem, Václavem Maxmiliánem, Karlem Škrabalem a Miroslavem Fišmeisterem

    Všichni tý holce můžou líbat ruce. Která kniha vás letos nejvíc zasáhla a proč?

    Ptá se Milan Ohnisko

    Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2022
  • Anketa s Jiřím Charvátem, Michalem Vieweghem, Davidem Zábranským, Arnoštem Goldflamem, Martinem Reinerem, Jiřím Kratochvilem, Mášou Pivovarovou, Josefem Daňkem, Markem Janem Vilímkem, Filipem Tylšem, Petrem Stančíkem, Robertem Kanóczem, Václavem Kahudou, Radimem Kopáčem, Janem Němcem, Romanem Krištofem, Janem Šavrdou, Lukášem Marvanem, Michalem Šandou, Adélou Elbel, Jiřím Trávníčkem, Vítem Slívou, Milanem Uhdem, Igorem Malijevským, Jakubem Šofarem, Štěpánem Kučerou, Danielou Drtinovou, Annou Beatou Háblovou, Marianem Pallou, Petrem Hruškou, Františkem Dryjem, Zbyňkem Fišerem, Ondřejem Hanusem, Michaelem Rozsypalem, Jakubem Řehákem, Wandou Heinrichovou, Jakubem Železným, Vandou Senko, Viki Shockem, Markétou Novou, Milenou Slavickou (M. S.), Lucií Vopálenskou, Terezou Semotamovou, Martinem Stöhrem, Jitkou Bret Srbovou, Václavem Bidlem, Lydií Frankou Bartošovou, Viktorií Rybákovou, Kamilou Ženatou, Ladislavem Heryánem, Zbyňkem Vlasákem, Vítem Kremličkou, Vojtěchem Černým, Lucií Lomovou, Pavlou Horákovou, Kristýnou Jirátovou, Miroslavem Fišmeisterem, Pavlem Turkem, Lukášem Pavláskem, Kamilou Němečkovou, Petrou Hůlovou, Jakubem Hlaváčkem, Jiřím Jakubů a Patrikem Linhartem

    Dá rozum, že nejraději mám knihy vlastní. Která kniha vás letos nejvíc zasáhla a proč?

    Ptá se Milan Ohnisko

    Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2021
  • Egon Bondy
    Anketa s Ivem Pospíšilem, Jáchymem Topolem, Vladimírem Mertou, Emilem Haklem, Michalem Šandou, Karlem Škrabalem, Petrem Motýlem, Janem Škrobem, Janem Rejžkem, Vítem Kremličkou, Jakubem Šofarem, Petrem Rezkem, Zdeňkem Volfem, Františkem Dryjem, Petrem Štenglem, Filipem Klegou, Alešem Kauerem, Hanou Bednaříkovou, Josefem Rauvolfem, Petrem Kuželem, Básníkem Tichem, Dominikem Bártem, Robertem Kanóczem, Martinem Trdlou, Martinem Pilařem, Svatavou Antošovou, Václavem Kahudou, Ondřejem Slačálkem, Radimem Kopáčem a Tomášem Mazalem

    “Bez tebe by to Bondy nešlo”

    Ptá se Milan Ohnisko

    Mystická postava, z dnešního pohledu něco mezi Kosmasem a mistrem Yodou. Nikdy jsem se s ním nepotkal, ale byl mi všemi možnými kanály „zprostředkován“ (zjevil se). Jeho charisma zmátlo mnohé. (Jakub Šofar)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 17/2021
  • Mezi uměním a pornem
    Michal Šanda

    Mezi uměním a pornem

    „Celej večer tady to slovo lítá vzduchem. Koho napadlo bavit se o umění a o pornu je,“ zhluboka se nadechl a zařval: „ČURÁK!“

    Beletrie – Próza
    Z čísla 13/2021
  • 02_anketa_Kral
    Petr Král
    Anketa s Martinem Stöhrem, Zuzanou Karlovou, Radimem Kopáčem, Petrem Motýlem, Věrou Koubovou, Robertem Fajkusem, Antoniem Parentem, Donatella Giancasperem, Zbigniewem Machejem, Petrem Adámkem, Janem Gabrielem, Petrem Hruškou, Danielou Langer, Janem Gogolou ml., Jiřím Kloboukem, Romanem Erbenem, Michalem Šandou, Sylvií Richterovou, Františkem Dryjem, Maxem Ščurem, Michalem Ajvazem, Milanem Ohniskem, Wandou Heinrichovou, Jaromírem Zelenkou, Vendulou Bednářovou, Milanem Klepikovem, Janem Rubešem, Josefem Hrdličkou, Pavlem Kostiukem, Vlastou Voskovcovou, Marinou Vanci-Perahim, Robertem Kanóczem, Pavlem Řehoříkem, Ivanem Štrpkou, Jakubem Řehákem, Jaromírem Typltem, Janou Bokovou, Jaromírem Zeminou a Patrikem Linhartem

    „Tanec je pro vás víc než rovná cesta,“ řekl mi tehdy

    Ptá se Milan Ohnisko

    Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)

    Rozhovory – Anketa
    Z čísla 21/2020