Lidé
(1991) vystudovala český jazyk a literaturu spolu s učitelstvím hudební výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Diplomovou práci věnovala poezii jezuitského kněze Františka Lízny. Je autorkou sbírek Skrýše (Host, 2018) a Tíha vlny (tamtéž, 2020). Zastoupena je v antologiích Nejlepší české básně (2018) a Krátká báseň (2020). Šest let v Olomouci spolupořádala literární večery v kavárně Õde. Od roku 2018 organizuje večery autorského čtení s názvem Domácí Bá.snění. S manželem a třemi dětmi žije ve Velké Bystřici u Olomouce.
Alžběta Procházka
Občasné přidání slova, jeho proměna, vypuštění verše nebo rozložení na dva, srovnáváme-li si rozdíly mezi vydáním knižním a časopiseckým, dobře ilustrují, jak si Šustková neustále naslouchá. Jak text tká z „vlastní vnitřní řeči“ (M. M. Bachtin) a pomocí toho, čemu Octavio Paz říkával „básnická věta“.
To je to vzácné na poezii, že báseň může vzniknout z konkrétní inspirace, ale ke čtenáři pak mluví mnohem šířeji – někdo v tom může vidět Dněpr, někdo uvidí řeku protékající jeho duší, řeku jako symbol rozdělení…
Na jizvu obklad z jílu a bylin
zatímco mléko poteče do snu,
do nově stvořené tváře.
Na tělo když steče slza v okamžiku proměňování
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Omlatina je nová platforma autorských čtení nakladatelství Větrné mlýny, která se stejně jako edice Mlat zaměřuje na současné básníky a básnířky mladé generace — zavedené i nezavedené, knižně publikující i nepublikující, z Česka i ze zahraničí.
Občasné přidání slova, jeho proměna, vypuštění verše nebo rozložení na dva, srovnáváme-li si rozdíly mezi vydáním knižním a časopiseckým, dobře ilustrují, jak si Šustková neustále naslouchá. Jak text tká z „vlastní vnitřní řeči“ (M. M. Bachtin) a pomocí toho, čemu Octavio Paz říkával „básnická věta“.
Na jizvu obklad z jílu a bylin
zatímco mléko poteče do snu,
do nově stvořené tváře.
Na tělo když steče slza v okamžiku proměňování
To je to vzácné na poezii, že báseň může vzniknout z konkrétní inspirace, ale ke čtenáři pak mluví mnohem šířeji – někdo v tom může vidět Dněpr, někdo uvidí řeku protékající jeho duší, řeku jako symbol rozdělení…
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
