***
Stavět si tajemství před oči.
Semknout ústa a ani nehlesnout.
Tak dlouho sedět s kotníky přilepenými na dlažbu,
až staré myšlenky ustoupí myšlenkám novým.

***
Udělat uzlík na konci nitě.
Navršit, dokončit, dochvět a šmik.
Už po probuzení jsem dnes cítila v dlani
těžké mosazné nůžky.
Snad jsem s nimi spala celou noc.
I moje sny byly přece tak oblé a tupé,
jako by se bránily jejich ostří.
A nemá snad život snahu být rozporuplným?
Nemá Bůh tu krásnou vlastnost,
že rád slévá protikladné?
Tak i na statku ve Vydří,
jako svědek tolika živlů, běsů, drásavých modliteb,
roste jasan rovný jak pravítko.

***
F. Ř. Jemnickému

Když bolest chodí zahradou
s nadějí v patách
a zmatení je úplné,
do hrubého plátna toho dne
by nikdo nepoložil nemluvně.
A přece věřím jen takovému nasycení.
Jablkům spadlým do sněhu,
co hostí ptáky.

***
Osvobodit v sobě příběh
jen proto, aby byl odevzdán.

***
Ponoř mě do tmy početí,
nevědomou a němou.
Nechtěla bych tě přece spoutat
žádnou zjednodušující myšlenkou.
Raději chci hledět na tváře svých dětí
tak dlouho, dokud se nerozpláču.

***
Stát před tím domem
zatímco jeho zdi sílí.
Ta radost,
že tady se nic neděje beze smyslu,
že jsme takové místo našli,
že trvá.

***
Anně Marii

Teď už vím, že mě nic nenaplní,
řekla jsi tak lehce, s děťátkem v náručí.
To je tak, když člověkem pronikne život i smrt
a dokáže číst už jenom žalmy,
nedonošené myšlenky posvěcovat nadějí
tolik vzdálenou všemu hrubozrnnému.
A tak v tvém domě celý den zpívají ptáci.

***
Mezi krásou a hrůzou
denně procházet soutěskou
viníc se za cizí zločiny
a za vlastní blahobyt.
Bezděčně chránit svou duši
jako podšívku šatů,
které nikdy neuvidíš.

***
Jsou rána, kdy jsi pro mě zemí tak vzdálenou,
že v ní nenacházím nic známého.
A vím, že je to lano, kterého bych se mohla chytit,
nebo bych mohla ještě víc oněmět.

***
Martě

Duše moje, bojuj.
To otročení smyšlenému.
To smyslů zbavené otročení.
Getsemanská zahrada zarůstá bršlicí.
Beránci se přejedli krupičné kaše.
Na cestě ke svobodě
dnes nečeká žádný posel, žádná svatá zář.
Jen vůle vytrvat,
trpělivě vytrvat.

***
Když nelítostná božstva buší na dveře,
krása se mlčky tiskne ke kůži,
klika padá, ruce vrůstají do ledu,
do řeky, ve které už dávno nežijí ryby.
A přece pokaždé zůstane
dávná touha zapálit celé Samaří,
utéct do kláštera uprostřed jiskřivé noci,
když dotek marnosti jak šlehnutí bičem
nutí rozběhnout se ke světlu, okamžitě a žíznivě.
Pít přímo z pramene.