*
Jsem tak sama
až jsem si nabídla tykání
V tom jak mluvím pořád o sobě
a zahrnuji se svými problémy
přišlo mi to vhodné
Teď nějak cítím se důvěrněji
že se ani nebojím utřít si slzy
a pohladit vlasy
…
až zhubnu
obejmu se

*
Někdy mě hryžeš
aspoň vím
že žiješ
stále vedle mě

dýcháš
pícháš
srkáš
polívku

Strkáš párek do rohlíku
do kterého si vyhrabal díru
a směješ se tomu jako debil

Někdy bych chtěla

Abys nebyl
Takový debil

*
Bylo by lepší
kdybys mi
už vůbec nic nepsal
i to tvoje debilní
/ Dobré ráno /
zní jako
motorová pila
když půlí tělo
a duše pak znavená
zdrhá
co jí síly stačí
zmatená
neví kudy je to kratší
a páchá sebevraždu
na silnici
někde za Mohelnicí

*

Říkala jsem si
že zítra bych mohla umřít
Bude úterý
a do pátku
bych mohla stihnout pohřeb
A o víkendu volno

Nechala bych
dveře do bytu otevřené
puštěnou hudbu
a nadělala jednohubky na stůl
a otevřela víno
Červené
tak trochu aby to ladilo

Vždycky jsem slyšela
jaká sem kráva
A k hovězímu se pije červené
Pozornost pro toho
kdo by mě našel
v naprosto uklizeném bytě
Nejsem žádná špína přece

Oblíkla bych si ty šaty ze sekáče
co nemám kam nosit
Konečně bych je vynosila
až by mě nesli schodištěm
dolů
do černého Mercedesu
jako královnu

a tradá na výlet

*

Než zaliju kytky
zeptám se jich
jestli nechcou chcípnout
raději
V půl třetí ráno
se špatně spí
i mrtvé duši
na které roste ochlupení
z nedostatku lásky
k sobě
Včerejší rohlík
je akorát na strouhanku
nebo namočení do mlíka
Jak nesmyslný je vše
co se mě netýká
když cítím jak se mě dotýká
A já nechci cítit nic
Z nepravidelných doteků
mám husí kůži
Jsem prostě husa
Než zaliju kytky
zeptám se jich
jestli nechcou chcípnout
raději
Jako já
někdy strašně moc
Zase nespím
i když je noc
Někdy volám o pomoc
tak potichu
aby mě nikdo neslyšel
Aby nikdo nepřišel
a nemyslel si
třeba
že mám koliku
Přitom
v dopise Ježíškovi
se zmiňuji
že chci
abys přišel
a zalil moje kytky
I když
to co cítíš
je tak řídký
Tak špatná konzistence
je nevhodná
pro milence
Každý je sám sobě
Ježíškem
a kytky chcípnou
až se suchem
květináče převrátí
…s křížkem po funuse
láska se do mě navrátí
V půl třetí ráno
Pustím si Láďu Křížka
protože sem ho vždycky milovala
a taky proto …
ať tu chvíli řve někdo jinej

*

Nemysli na mě
srdce mám na dně
krabice od banánu
A k ránu
v ní hledám
co zpátky už nedám
Tisíce vzpomínek
Tisíce doteků
Šourám se pokojem
zpátky pod deku
Zhasnout oči a zkusit spát
neumím ještě srdce zpátky si dát
Ty pod oknem stojíš
a chceš mě milovat
Já jak prošlapaný běhoun
chtěla bych raději se srolovat
a u kontejneru v dešti nocovat
nechat se ochcat čoklem
co utrhl se z řetězu
A nebo zkoušet jestli někomu a někam
se třeba ještě nevlezu
Do zahrádky nebo na verandu
dělat ještě parádu
dělat ještě rohož
na boty podělaný od bláta
na boty podělaný od psího hovna
Nedělám si srandu
Na konci mého bytu
je knihovna
s krabicí od banánu
kde zas k ránu
budu hledat tvoje jméno
vypáleno
v svém srdci
který je jenom tvoje
Nemůže nikdo jiný čekat venku
Nemůže nikdo jiný sahat po zvonku
Nemůže nikdo jiný chtít to co ty
Nemůže nikdo jiný myslet si na mě
když jsem srolovaná na dně
tvého šatníku
kde ramínka nemají žádný smysl