Vzal jsem ho pak mezi své studenty literatury. Moje literární dílna, to není žádná Borkovcova parta, to jsou studenti, co čtou a píšou YA, dark romance, fantastiku, trochu toho upířího porna. Milan vešel do jámy lvové. A během pár minut mu viseli na rtech. Mluvil o poezii, jak poznat dobrou a špatnou, o literatuře, zajímal se o jejich žánry a témata psaní. Mluvil o literárních cenách, o literárních časopisech, ukázal svět, který byl pro mě i mé studenty cizí, způsobem, který do konce naší hodiny setřel všechny hranice.

Ten řezník se nejmenuje Masařík, nýbrž Řezníček,
& se sekáčkem v ruce se divoce ohání po mouše,
ale místo ní trefil jen svou vlastní cukrovkářskou haksnu,
kterou si nechtě čistě amputoval, & ta haksna, cukrovkářská haksna řezníka Řezníčka
teď dál skáče světem jako pominutá.

Surrealismus není uměleckou školou. – Surrealismus není estetika a nevyznává žádnou estetiku. Neexistuje žádná ortodoxie surrealismu. Neexistuje jednotné slohové surrealistické tvarosloví… – Pokládám surrealismus a) za konečnou etapu ve vývoji Umění, protože strhl přehradu mezi autorem a jeho objektem, a b) zároveň za začátek nové epochy, kde […] na surrealistické základně, zaujímající všechen lidský duševní život, se soustřeďuje úsilí poznat jeho „temné síly“ a nalézt pro ně takové podmínky, které by umožnily jejich nejprudší rozvoj ve prospěch osvobozování člověka.

Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…

Tak či onak, tyto básnické výtvory tvoří předstupeň k závěrečné části knihy, již tvoří opět miniatury, ladění ovšem jsou fantaskního, fantastického, bizarního i burleskního. S chutí si tu počteme namátkou o „náčrtku nenapsaného románu“, seznámíme se s „moralitkou z análů svaté inkvizice“ nebo například spoluprožijeme „pád elevátoru do hlubin duševního aristokratismu“.

Většina lidí, které jsem možná právě nakazil covidem, byla pomalu na odchodu. Mé momentální dezorientace využil Ivo Medek, který mě odtáhl do blízké hospody U Zpěváčků. Když jsem mu sdělil, že mám možná covid a asi bych s ním neměl být v kontaktu, jen nad tím mávl rukou a objednal dvě tequily, a sice bez citronu a bez soli.

Pakoslav vítězně psal, že osouložil celý hampejz a nyní se dvoří šeredné Fuchsové, a přesto stále miluje Andělu nezměrnou láskou. Anděla triumfovala, že osouložila kreténa, jednonohého kripla a teď laškuje s tuberákem, a přitom myslí pouze na Pakoslava.