24. ledna od 20 hodin se tentokrát v kobce číslo 10 na Rašínově nábřeží odehraje VIII. Podpalubní kabaret. Na akci vystoupí Lumír Tuček, Jan Nejedlý, Tim Postovit a mnozí další umělci. Večerem provedou a hosty vyzpovídají Josef Straka a Bohuslav Vaněk-Úvalský.
Na akci vystoupí: Lumír Tuček, Jan Nejedlý, Kamil Princ, Opravdu dobrý vypravěč špatných vtipů, Opravdu špatný vypravěč špatných vtipů, Viki Shock, Džuzva Džambiva, Štěpán Mikulenka, Tim Postovit, Pamětník příběhů oplývajících mlékem, strdím a Jackem Danielsem, Mrtví tatínci, Muž s červenou hlavou, Keith Richards na plech, Joachym Jelínek a Žena, co se nemazlí
V půl desáté proběhne obvyklé neobvyklé nápojové překvapení s příběhem!
Kabaret se výjimečně koná v Avoid Gallery v kobce č. 10 hned pod Palackého mostem.
Výběr ze soudobé lyriky z Česka, Polska, Slovenska, Německa a nově také Běloruska přináší mezinárodní porota ve složení Zofia Bałdyga, Petr Borkovec, Lena Dorn, Mária Ferenčuhová, Sjarhej Smatryčenka a Tomáš Tichák. V kategorii Za poezii jsou nominováni: polská básnířka Anna Adamowicz (1993), slovenská básnířka a prozaička Dominika Moravčíková (1992), český básník a slamer Tim Postovit (1996), německý básník Christian Filips (1981) a běloruská básnířka Maryja Martysevič (1982).
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Ten řezník se nejmenuje Masařík, nýbrž Řezníček,
& se sekáčkem v ruce se divoce ohání po mouše,
ale místo ní trefil jen svou vlastní cukrovkářskou haksnu,
kterou si nechtě čistě amputoval, & ta haksna, cukrovkářská haksna řezníka Řezníčka
teď dál skáče světem jako pominutá.
Stránky, kde se Logos střetává s Erotem, jsou plné gramatických chyb a anglicismů, nicméně jistou jazykovou vynalézavost jim upřít nelze. Pole jejich působnosti je totiž poněkud jednotvárné, což musejí editoři dohánět fantazií.
První báseň v češtině přišla takřka bez námahy. Každá další ovšem znamenala velkou práci, protože oproti věncové ruštině je český přízvuk na první slabice principem neohebným jako železný prut.
