Lidé
Narodil se v roce 1960 ve Vyškově. Spisovatel, literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Pracuje v ÚČL AV ČR. Je autorem řady knih, například Poezie poslední možnosti (1996), Příběh je mrtev? (2003), Knihy a jejich lidé (2013), Knihy kupovati (2014, se Zdeňkem Šimečkem), a spoluautorem dvou knižních rozhovorů (s Arnoštem Goldflamem a Dušanem Šlosarem). V současné době je členem dvou mezinárodních týmů zabývajících se čtenářstvím. Výsledky svých čtenářských výzkumů publikoval v šesti knihách: Čteme? (2008), Čtenáři a internauti (2011), Překnížkováno (2014), Reading Bohemia (2015), Česká čtenářská republika (2017) a Rodina, škola, knihovna (2019).
Brno se vlomilo i do další Blatného sbírky Tento večer (1945). Zde už jde o Brno periferií, pavlačí, náhodně zachycených hlasů, dokonce i účtů z obchodu; někdy jde jen o pouhé výčty, aniž se přesně ví čeho a jakého původu. Tedy Brno, kdy Blatný píše ve stylu Skupiny 42.
Kdo přečetl celou Babičku nebo Psohlavce? O bibliodiverzitě a knižní praxi. O tom, jak vytvořit zdravý literární biotop, se bude s ministrem kultury Martinem Baxou, autorkou dětských knih Ester Starou, odborníkem na čtenářství Jiřím Trávníčkem a manažerkou a básnířkou Annou Štičkovou hovořit v Knihovně Václava Havla.
Skácel byl svou senzitivitou básníkem skrznaskrz moderním, ale toho křídla literární moderny, které zastával spíše Mandelštam či Eliot než Apollinaire či Breton.
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
Videokonference o proměně čtení v České republice u obyvatel nad patnáct let.
Působil jako člověk, který má literaturu skutečně rád, umí jí žít a – věří jí. Byl to on, kdo se stal jedním z korunních důvodů mého dalšího studia na brněnské bohemistice. Člověk – semafor.
Brno se vlomilo i do další Blatného sbírky Tento večer (1945). Zde už jde o Brno periferií, pavlačí, náhodně zachycených hlasů, dokonce i účtů z obchodu; někdy jde jen o pouhé výčty, aniž se přesně ví čeho a jakého původu. Tedy Brno, kdy Blatný píše ve stylu Skupiny 42.
Skácel byl svou senzitivitou básníkem skrznaskrz moderním, ale toho křídla literární moderny, které zastával spíše Mandelštam či Eliot než Apollinaire či Breton.
Působil jako člověk, který má literaturu skutečně rád, umí jí žít a – věří jí. Byl to on, kdo se stal jedním z korunních důvodů mého dalšího studia na brněnské bohemistice. Člověk – semafor.
Až na tři knihy – Ztroskotanec na břehu atlantském Ivana Wernische, Almara téhož a Nevědění Milana Kudery, které zazněly dvakrát – se tituly neopakují. A pestré jsou i žánry, a dokonce jazyky…
